Není žádná novinka, že zahrávat si s posvátnými náboženskými předměty se nevyplácí.

Obestírá je jakési kouzlo, možná i doslova, které se postará o trest pro každého, kdo předmětu není hoden nebo s ním zachází k jiným účelům, než k jakým byl původně určen. To je možná také příběh nejslavnějšího diamantu světa.

Hluboko v zemi před více než miliardou let se zformoval unikátní diamant šedomodré barvy. Na povrch se dostal z geologického hlediska teprve nyní, přesněji řečeno před pár stovkami let. Kdy přesně byl v zemi objeven a kým, není dodnes známo.

Písemné záznamy o něm začínají rokem 1666. Tehdy ještě neopracovaný diamant, který v průběhu svého putování mnohokrát změnil podobu díky přebrušování, v Indii získává francouzský překupník drahokamů Jean-Baptiste Tavernier (1605–1689).

Jak jej získal a kdo byl jeho předchozí majitel, nikdo netuší. Možná ho odkoupil.

Mnohem častěji je ale zmiňována verze, ve které je diamant původně součástí sochy Síty, manželky hinduistického boha Rámy v posvátném chrámu v Indii, odkud jej Tavernier jednoduše ukradl, neboť nedokázal odolat jeho podmanivé kráse.

Právě tím měl na drahokam uvrhnout hrozivou kletbu, která stihne všechny jeho budoucí majitele. Ty čeká nekonečná smůla, trápení a nezřídka i rychlá smrt. Kolik je na této verzi pravdy?

První oběť

Dnes je diamant Naděje uložen v americkém Národním muzeu přírodní historie ve Washingtonu, kde jej mohou návštěvníci obdivovat ve stálé expozici. Muzeu byl darován v roce 1958 a od té doby nikoho o život nepřipravil.

Během své známé historie za sebou však nechává dlouhou řadu mrtvých. Vůbec první zaznamenanou obětí údajné kletby se stal sám Jean-Baptiste Tavernier.

Zanedlouho poté, co diamant převeze do své vlasti a prodá ho zřejmě rovnou francouzskému králi Ludvíku XIV. (1638–1715), je nalezen v Rusku zabitý divokými psy.

Neštěstí dosedne i na Ludvíka, kterému většina potomků zemře ještě v dětském věku a on sám podlehne gangréně. Diamant si poté předává několik dalších panovníků, které rovněž stihne krutý osud. Může za to kletba, nebo jen těžká doba, v níž panovníci vládli?

Další dění ukáže, že s diamantem si nechodí smrt jen pro krále. V roce 1830 diamant získává bohatý nizozemský bankéř Henry Hope (1808–1862), po němž drahokam získává jméno. Hope totiž v angličtině znamená „naděje“. Mnohem vhodnější by ovšem bylo pojmenovat jej diamant zkázy!

Záchrana darem

V trezoru Henryho Hopea se diamant příliš dlouho nezdrží, což možná muži zachrání život. Ale jeho synovec lord Francis Hope, který od Henryho drahokam získá, takové štěstí nemá. Záhy ho opouští manželka a přichází o veškerý majetek.

Jen díky prodeji diamantu se vyhne bankrotu. Nový majitel zešílí a spáchá sebevraždu a kletba se přenáší na dalšího vlastníka. „Řecký obchodník Simon Montharides utrpí krátce po pořízení diamantu děsivou nehodu.

Jeho kočár se převrátí a usmrtí jej spolu s jeho ženou a malou dcerkou,“ pokračuje ve výčtu současná americká publicistka Stacy Conradt.

Posledním na seznamu obětí kletby je mediální magnát Edward McLean (1889–1941), který při tragické nehodě přijde o syna, jeho dcera spáchá sebevraždu a on sám přijde o rozum a zemře v psychiatrické léčebně.

Posledním vlastníkem je americký klenotník Harry Winston (1896–1978), ten ovšem diamant nakonec daruje Smithsonově institutu. Podle legendy je nezištné darování drahokamu jediným způsobem, jak se vyhnout kletbě. Unikl tak Winston jisté smrti?