„Neseš nějaké zbraně?“ ptá se strážný u brány. Návštěvník jen poodhrne kápi, aby bylo vidět, že přichází neozbrojen, a je vpuštěn dovnitř. Ocitá se na rozlehlém prvním nádvoří paláce Topkapi, které se pro tento den proměnilo v rušné tržiště.

Ale běda mu, pokud by „zabloudil“ do jiných částí komplexu! V nich sídlí sultán s rodinou a každého vetřelce by stihl krutý trest.

Ihned poté, co Osmané roku 1453 dobývají Konstantinopoli, pouštějí se do přebudování kdysi hlavního města Byzantské říše k obrazu svému.

Součástí toho je i vybudování masivní rezidence na strategicky nejvýznamnějším místě, na výběžku nad Zlatým rohem, kde se Bosporský průliv setkává s Marmarským mořem.

Město ve městě

Sultáni mají v paláci Topkapi vše, co potřebují, a tak není divu, že odtud říši vládnou dlouhých 400 let. V komplexu se kromě jejich osobních komnat nacházejí též mešity, knihovna a nemůže chybět ani harém plný těch nejkrásnějších konkubín z celého Východu.

Sultán zde má navíc pod dohledem i říšskou radu s vezíry, kteří se pravidelně setkávají v jedné z budov na druhém nádvoří. Topkapi se brzy vypracuje na jakési město ve městě a na vrcholu své existence v jeho zdech žije na 4000 lidí!

Význam ztrácí až roku 1856, kdy navzdory neustálým přestavbám přestane vyhovovat sultánu Abdülmecidovi I. (1823–1861), který nechává postavit o pár kilometrů dál zcela nový palác Dolmabahçe.

Zlatá klícka

Přes 300 místností čítá nejrozsáhlejší budova v paláci Topkapi – harém. V jeho zdech žijí stovky konkubín, které zde mají kromě fyzických povinností vůči sultánovi na starosti i učení se domácím pracím, vybranému chování, čtení, psaní, tanci a hudbě.

Aby si sultán zajistil jejich „věrnost“, mohou s nimi přicházet do styku pouze ženy nebo eunuchové, tedy zpravidla vykastrovaní služebníci. Harém ale není pouze soukromý „veřejný dům“.

Bydlí zde i sultánova matka s jeho dětmi a například sultán Murad III. (1546–1595) se sem rovnou přestěhuje.