Příběhy o mořských pannách jsou staré téměř jako lidstvo samo. V historii bychom našli bezpočet záznamů o pozorování těchto tvorů.
Spatřit je měl i anglický námořník a objevitel Henry Hudson. Ten se s mořskými pannami setkal při své objevitelské výpravě do dosud neprobádaných končin…
Pověsti o mořských pannách patří od nepaměti mezi tradiční námořnické historky. Tito tvorové, jejichž existence nebyla nikdy prokázána, se stali pevnou součástí lidového folklóru.
Nejstarší zmínky o rybích lidech bychom mohli nalézt již ve starověké Babylónii a Asýrii. O mořských pannách se zmiňoval i římský spisovatel Plinius Starší (23–79) a po něm řada středověkých a novověkých mořeplavců.
Nejznámější případy pozorování bytostí s lidským trupem a rybím ocasem pocházejí ale až z raného novověku.
Hledání severní cesty
Henry Hudson (1570–1611) byl ve své době považován za jednoho z nejzkušenějších britských kapitánů. Během svých objevitelských výprav se plavil do míst, do nichž si nikdo před ním netroufal.
Roku 1607 přijímá nabídku anglické Moskevské obchodní společnosti na vedení nebezpečné expedice, jejímž úkolem bylo objevit severní mořskou cestu do Asie. Výprava vyráží z Anglie na sever a pluje podél východního pobřeží Grónska až do Severního ledového oceánu.
Její postup však asi 1000 km od severního pólu zastavují ledové kry. Hudson se proto rozhodne vrátit zpět do Anglie a následujícího roku vyzkoušet raději trasu podél ruského pobřeží. Během této plavby však dochází k šokujícímu setkání.
Žena s rybím ocasem
V létě roku 1608 míří Hudsonova loď Hopewell podél norského pobřeží zpět do Severního ledového oceánu. Plavba probíhá poklidně, avšak ještě než se loď odpoutala od norských břehů a zamířila do Barentsova moře, učiní námořníci nečekaný objev.
Hudsonův záznam z lodního deníku z 15. června 1608 hovoří takto: „Dnes ráno jeden z námořníků pohlédl přes palubu a spatřil mořskou pannu. Zavolal na své druhy, aby se na ni také podívali.“ Pak prý přichází další námořník a mořská panna se přiblíží k lodi.
„Její tělo od pupíku výše vypadalo jako ženské. Její kůže byla velmi bílá a měla černé vlasy. Když se mořská panna ponořila zpět do vln, spatřili námořníci její ocas. Vypadal jako od sviňuchy a byl stejně skrvnitý jako ocas makrely.“
Skutečná mořská panna, nebo jen zvíře?
Námořníci Thomas Hilles a Robert Raynar se zapřísahali, že to, co viděli, bylo skutečné a nic z toho si nevymysleli. Hudson jejich tvrzení pravděpodobně věřil, jelikož tuto událost zanesl do lodního deníku.
Pokud by ji považoval za výmysl, v deníku by se žádná taková zmínka neobjevila. Spatřili oba námořníci skutečně mořskou pannu? Nebo se jednalo jen o záměnu s jiným běžným živočichem?
Vědci jsou k těmto pozorováním značně skeptičtí a všechny podobné případy považují jen za výmysly námořníků.
Jsou přesvědčeni, že posádky lodí vždy spatřily jen běžné mořské živočichy jako například delfíny, kapustňáky či dugongy, kteří mohli v kombinaci s bujnou námořnickou fantazií vzdáleně připomínat člověka s rybím ocasem.
Jednalo se opravdu jen o zvíře, nebo se Hudsonovi námořníci setkali s něčím úplně jiným?