“Tančit se ženou v tak těsném objetí? To je naprosto skandální!” bouří se někteří měšťané. “Je to nemravné!” šeptají si mezi sebou šlechtičny. Přesto obliba valčíku v polovině 18. století roste.

Tanci s erotickým nábojem podléhají nejen Rakušané, ale Francouzi a Rusové. Nic na tom nezmění ani fakt, že carevna Kateřina II. Veliká valčík na svém dvoře zakáže.

Z rakouských Alp do Vídně

Historie jednoho z nejslavnějších tanců vůbec sahá až do počátku 16. století. Slavný valčík se totiž vyvine z rakouského lendleru, kterému holdují hlavně horalové z Alp. Lidé skáčou, podupávají mohutnýma botama a povykují.

Tóny hudby se tak mísí s rázným dupotem, který podporuje ještě vytleskávání rukama do rytmu. Trvá však další jedno a půl století než se tento tanec rozšíří po celém Rakousku. V polovině 18. století jeho kouzlu propadne i vídeňský dvůr.

Šlechta se však pohupuje v daleko pomalejším tempu, páry se k sobě tisknou a otáčejí se vzájemně kolem sebe. Atmosféra přímo jiskří…

Taneční mistři se bouří

Metropole rakouské monarchie si tanec s erotickým nádechem velmi rychle oblíbí. Jenže najdou se i tací, kterým styl valčíku není zrovna po chuti. “Je to naprosto pobuřující,” ošívají se šlechtičny vychované v přísně katolickém duchu.

A protestují i učitelé tance. Valčík je totiž neuvěřitelně jednoduchý, jeho kroky se během několika dní zvládne naučit téměř každý. “Jak k tomu přijdeme my? Vždyť za chvíli budeme bez práce!” stěžují si taneční mistři.

 

Hříšný a zdraví škodlivý tanec!

Dvořané však jakoby jejich protesty neslyšeli. V rytmu valčíku se vlní dál, tehdejší tančírny jsou doslova plné k prasknutí. Zastáncům přísné výchovy tak nezbude nic jiného než požádat o pomoc úřady.

Rakouský dvorní ministerský výnos z 18. března 1758 pak valčík zakáže jako tanec škodlivý zdraví a hříšný. I tento zákaz je však na lidovou zábavu krátký. Netrvá to dlouho a valčík se šíří i do Paříže a na dvůr ruské carevny kateřiny II. Veliké. I tady se ale brzy dočká zákazu.

(Foto: wikipedia.org, pinterest.com)