Při studování etiket na potravinách či kosmetice lze docela běžně narazit na výrazy jako košenila, karmín, E120 nebo kyselina karmínová.
Aniž byste to možná tušili, ukrývá se za nimi červené barvivo z vysušených těl drobného hmyzu, které třeba takovému jahodovému jogurtu dodá lákavější vzhled.
Kdo by to byl řekl, že ta krásná červená barva cukrovinek, mléčných výrobků, nápojů nebo rtěnek nemusí nutně souviset například s jahodami nebo červenou řepou, jako spíše s malými tělíčky červců nopálových (Dactylopius coccus) – hmyzu původem z amerického kontinentu, který žije na opunciích z čeledi kaktusovitých (Cactaceae).
Éčko hodné pozornosti
Protože pojem košenila byl v roce 2018 ze seznamu možných označení vyřazen, bývá barvivo o to častěji označováno prostým „E120“, které asi jako jediné donutí prostého laika zbystřit.
Může za to současná hysterie, která „éčka“ vykresluje jako jednu velkou hrozbu, aniž by zmiňovala fakt, že některá jsou přírodního původu a pro zdraví nepředstavují riziko.
Bohužel zrovna u E120 je situace složitější, protože jde sice o přírodní barvivo, ale přesto ho nelze označit za zcela bezrizikové. V čem je problém?
Požadovaná sytě červená barva je získávána extrakcí z vysušených těl samiček zmiňovaného hmyzu, který žije na opunciích v Peru, na Kanárských ostrovech i jinde, přičemž je košenilu často potřeba konzervovat ještě benzoanem sodným (E211).
Za možná rizika lze v případě její nadměrné či příliš časté konzumace uvést alergické reakce u citlivějších lidí, dětskou hyperaktivitu, astma, kopřivku nebo sennou rýmu.
V rozumné míře by však uškodit neměla, a tak je jenom na zákazníkovi, zda si raději koupí levnější a méně kvalitní salám nebo jogurt dobarvovaný tímto barvivem, nebo zda si raději nastuduje složení, a pak si připlatí za kvalitní výrobek, který takové přidané látky obsahovat nemusí.
Obchodu dominuje Peru
K výrobě barviva se červec nopálový používá už celá staletí a své zkušenosti s ním měli třeba i Mayové nebo Aztékové.
Přestože má košenila řadu kritiků, její podporovatelé na ni nedají dopustit, když argumentují její mnohaletou prověřeností i nezpochybnitelnou šetrností k lidskému zdraví v porovnání s umělými barvivy z uhlí či ropy.
Ať už je to, jak chce, oblíbenost barviva neustává a trvale platí, že je po něm vyšší poptávka, než dokáže trh pokrýt. V současné době je největším producentem karmínu je Peru, které si celosvětově drží 95% podíl.
Jen předloni země vyvezla 647 tun karmínu za 46,4 milionu dolarů (979 milionů korun).
Situace se ovšem pozvolna komplikuje, protože cena barviva neustále stoupá a své problémy s ním mají ochránci zvířat nebo vegetariáni, pro které je konzumace brouků v jakékoli podobě nemyslitelná. Stále se tak hledají alternativy.
Např. přírodní barviva z červené řepy nebo rajčat, která sice rychleji blednou, ale zase mohou být přijímána valnou většinou konzumentů bez výhrad.
Stačí si zvyknou na přirozenou barvu jídla a nepodléhat „dokonalému“ vzhledu, který nejvíce ze všeho nabádá k obezřetnosti.
Prosté rady odborníků
Pokud chceme zdravě jíst a podobná barviva navzdory jejich relativně nízké závadnosti omezit na minimum, existuje několik prostých rad.
Dejme si pozor na podezřele levné potraviny nevalné kvality, které se snaží nepoctivé složení a nevalnou chuť přebít různými přidanými látkami, které nežádoucím způsobem vylepší vzhled i chuť výrobku.
Zároveň se čas od času vyplatí investovat čas i trochu té práce do přípravy domácího pokrmu, který může být o poznání zdravější než výrobky z obchodů.