Asertivita neznamená jen prosazení názoru ani prosazení sebe sama za každou cenu. Chcete-li na to jít asertivně, zeptejte se své pletichářské kamarádky přímo, co svým chováním sleduje a co si konkrétně přeje, či nepřeje.
A pokud asertivitu zabudujete do svého vzorníku běžného chování, jasněji si uvědomíte, co chcete dělat a jak.
Už nebudete celý víkend žehlit, protože se tak vzorná hospodyňka „má chovat“, ačkoli vy máte chuť si raději vyrazit někam do přírody a nechat všechno plavat.
Deset základních pravidel asertivity
Máme právo…
sami posuzovat své vlastní chování a city a být za ně zodpovědní.
nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující naše chování.
posoudit, zda a nakolik jsme zodpovědní za řešení problémů druhých lidí.
změnit svůj názor.
říci: „Já nevím.“
být nezávislí na dobré vůli ostatních.
dělat chyby a být za ně zodpovědní.
dělat nelogická rozhodnutí.
říci: „Nerozumím.“
říci: „Je mi to jedno.“
Kdy asertivita pomáhá?
Usnadňuje pracovní i úřední jednání.
Pomáhá zachovat si nadhled.
Chrání nervy, méně se rozčilujeme v jakékoli situaci.
Naučí nás lépe jednat s lidmi různých povah a názorů.
Nenecháme s sebou manipulovat.
Naučíme se, jak dosáhnout kompromisů.
Pochopíme, že jasným formulováním svého požadavku („Budeme k tvým rodičům jezdit pouze každý třetí víkend v měsíci, abychom měli také čas na rekonstrukci svého domu.“) docílíme většího úspěchu, než neustálými hádkami bez konkrétní představy o řešení.
Nezapomeňte chválit
Pochvale je pro většinu z nás „hnacím motorem“. Pochvalte děti, že si srovnaly boty do poličky v předsíni, a sousedku, že má hezký kabát. Váš den se stane o poznání hezčí, a co teprve, když po letech doma zase uslyšíte: „Tobě to ale dneska sluší.“
(Foto: Shutterstock)
