„Je to ďáblovo dílo, nebo trest boží?“ přemítají obyvatelé Beauvais. Zřícení nedostavěné katedrály je pořádně vystrašilo! Jakmile se vzpamatují z prvotního šoku, pustí se do oprav.
Všechno pořádně zpevní a pro jistotu rozeberou a znovu vystavějí i ty části zdiva, které pohromu přežily. Zhruba o tři staletí později jim mohutný chrám ale „spadne“ znovu…
Francouzské město Beauvais (asi 90 kilometrů severně od Paříže) zažívá nebývalý rozkvět. Těží z okolní úrodné půdy, lesů plných zvěře a obchodu s textilem. S rostoucím bohatstvím místních obyvatel se zvyšuje i jejich sebevědomí.
Rádi by dali světu najevo, jak dobře se jim vede. „Postavíme katedrálu, které se žádná jiná v zemi nevyrovná!“ navrhne radním zdejší biskup Milon z Nanteuil (†1234), jak by se dal nahradit románský kostel, který v roce 1225 vyhořel.
Ambiciózní plán je přijat a brzy se začíná stavět. Chórový ochoz s kněžištěm, kde se slouží mše, je dokončen v roce 1272 a vypadá vskutku impozantně!
Zdi jsou štíhlejší než u jiných podobných chrámů, okna extrémně protažena a celý prostor uzavírá klenba v rekordní výšce téměř 47 metrů!
Jedna nehoda nestačí
Noční ticho přehluší strašlivá rána. 29. listopadu 1284 se klenba vysokého chóru zřítí! Vnější opěrný systém podle všeho neunesl příliš velké ambice biskupa Milona z Nanteuil.
Při nehodě naštěstí nikdo nezemře, protože chrám byl prázdný… Radní města Beauvais nechají zřícenou část znovu vystavět, přičemž ji řemeslníci pořádně zpevní.
Opravu chóru se podaří dokončit v první polovině 14. století, jenže pak celá stavba vinou válek a moru na dlouhou dobu „usne“. Teprve v průběhu 16. století přibude další část – příčná loď s mohutnou věží.
Ta se však v dubnu 1573 opět zřítí a při pádu poškodí i další části svatostánku. Na vině je i tentokrát nezodpovědnost stavitelů. Na město Beauvais je toho už příliš.
Zajistí pouze ty nejnutnější opravy a katedrála svatého Petra tak zůstane až do dneška nedostavěná!