Nádherný modrofialový diamant se pyšní astronomickou hodnotou 6,4 miliardy korun, čímž se řadí k nejdražším na světě. Svou majestátností a krásou inspiroval také tvůrce legendárního Titanicu. Přitom je jeden z nejkrásnějších unikátů sužován kletbou.
Dnes v poklidu odpočívá v Národním muzeu přírodní historie ve Washingtonu. Ještě předtím stihl vystřídat mnoho majitelů. Všem do jednoho ale jeho krása moc štěstí nepřinesla. V jeho společnosti padli na dno, někteří na mizinu.
I tak se ale pyšní nádherným jménem Hope, 45,5 karátu a délkou 2,5 centimetru. Za zbarvením připomínající safír stojí příměs boru.
Prokleté oko boží
Cesta budoucího opěvovaného klenotu začala v posvátném hinduistickém chrámu v Indii. Diamant totiž sloužil nejprve jako bystré oko sochy bohyně Síty.
Právě tam si jej nejspíš roku 1650 všiml francouzský cestovatel Jean-Baptiste Tavernier a v nestřeženém okamžiku jej odcizil. Od té chvíle všem zvědavcům tvrdil, že jej našel v indickém dole Kollur.
Kněží však jeho lež odhalili a jako pomstu drahý kámen prokleli, čímž mu podepsali „rozsudek“.
Pýcha krále
Psal se rok 1668, když kámen prodal králi Ludvíku XIV., na oplátku žádal zlato a šlechtický titul. Oboje získal, neradoval se však dlouho. Zanedlouho jej totiž roztrhala smečka psů. To král měl zprvu větší štěstí.
Kámen nechal o 10 let později vybrousit a umístit do náhrdelníku s řádem zlatého rouna coby součást korunovačních klenotů, mezi šlechtou byl známý jako Modrý diamant francouzské koruny. Pak se ale vše zvrtlo.
Většina králových dětí se nedožila dospělosti, fatální se toto dědictví stalo i jeho nástupci, Ludvíku XVI., který i se svou manželkou Marií Antoinettou skončil pod gilotinou během Francouzské revoluce.
V nastalé době chaosu byl odcizen, pro jeho špatnou pověst po něm však nikdo nepátral.
Prokletá cesta
Na scéně se znovu objevuje roku 1830 a rovnou s novým jménem po novém majiteli.
V Londýně, kam byl lupiči převezen jej koupil nizozemský bankéř Henry Hope, tento danajský dar však rychle daruje svému synovci, který vzápětí přichází o veškerý majetek i manželku. Co další majitel to větší neštěstí.
Zašlou slávu mu roku 1911 navrátila aukce, na níž připadl socialistce a manželce majitele Washington Post, Evalyn Walsh McLean. Ta jej nechala vsadit do náhrdelníku a vůbec poprvé hrdě nosila na veřejnosti.
„Ráda předstírám, že ta věc nosí štěstí,“ nechala se několikrát slyšet. Po její smrti odkoupil okázalou sbírku šperků Harry Winston, který klenot věnoval Smithsonovu institutu.
Právě od té doby je k vidění ve washingtonském muzeu, kde jej navštíví ročně kolem 7 milionů návštěvníků.