Venuši pokládáme za sesterskou planetu naší Země. Momentálně nehostinná planeta mohla být před miliony lety také obyvatelná. Jaká strašlivá událost se na Venuši udála? Může se něco podobného stát i na Zemi?
Venuše je dnes považována za mrtvou planetu. Panují zde nesnesitelně vysoké teploty, nedýchatelnou atmosféru tvoří oxid uhličitý. Tlak je tu oproti Zemi téměř stonásobný. Vědci již dříve spekulovali o tom, že zde v dávné minulosti mohly panovat lepší podmínky. Až do nedávna pro to ale neexistovaly žádné důkazy.
Viditelná ze Země
Planeta je dobře viditelná, především za soumraku a před úsvitem. Znali ji už i staří Babyloňané kolem roku 1600 př. n. l. Díky její jasnosti ji lidé pozorovali už dlouho předtím v prehistorických dobách.
I v České republice se nalezly důkazy o jejím pozorováním. Konkrétně z archeologické lokality Makotřasy z období asi 2700 let př. n. l.
Podobná, ale přesto jiná
Když Venuše a Země vznikaly, byly si velmi podobné, co se týče struktury i klimatických podmínek. Na Venuši se vytvořil masivní skleníkový efekt, který byl mnohem extrémnější než na Zemi.
Vliv na jeho jiný vývoj mělo elektrické i magnetické pole, a také poloha planety, jelikož se nachází blíže ke Slunci. Venuše se od Země liší také tím, že má obrácenou a zároveň velmi pomalou rotaci.
Data díky sondě
Planeta se dostala i do hledáčku vědců z NASA. Ti vyslali k Venuši v roce 1978 sondu Pioneer-Venus 1. Pořízené snímky a měření ukázaly, že se na jejím povrchu měl dříve nacházet mělký oceán. Voda se ale kvůli narůstající teplotě začala vypařovat a částice se měnily na oxid uhličitý.
A začalo docházet ke skleníkovému efektu.
Simulace ukazující život
Po tomto zjištění začali vědci z newyorského Goddardova institutu pro kosmický výzkum pracovat na studiích, zda na této planetě existovalo přijatelné prostředí pro život. Proto vytvořili série simulací, které tuto teorii prokázaly.
Před dvěma až třemi miliardami let totiž na této planetě panovaly podmínky umožňující přítomnost kapalné vody. Před 700 miliony let ještě tvořila 80 % povrchu planety. Pak nastala ale dramatická změna.
Obyvatelná planeta
Co se tedy s planetou stalo? Podle všech scénářů panovala na Venuše velmi příjemná teplota, mezi 20 a 50 °C, a to po dobu zhruba tří miliard let.
To podle vědců znamená, že byla schopná držet tekoucí vodu díky oblakům, které odrážely sluneční světlo zpět do vesmíru. Muselo tak dojít v masivní akci, kvůli které se ve velkém začal do atmosféry uvolňovat oxid uhličitý.
Michael Way z NASA popsal podmínky následovně: „Podnebí na Venuši bylo poměrně mírné ve srovnání s tím dnešním. Předpokládáme, že Venuše měla stejnou rychlost otáčení jako dnes.“
Vulkanická činnosti?
Proč došlo k prudkému nárůstu teploty, není dosud známo. Podle některých odborníků to může souviset se sopečnou činností. Velké množství roztaveného magmatu proudící na povrch mohlo vést k uvolnění oxidu uhličitého, dusíku a kyseliny sírové do atmosféry.
Pokud láva před vytrysknutím na povrch ztuhla, mohla vytvořit bariéru, která zabránila tomu, aby se plyn znovu absorboval. Teplota na planetě pak začala prudce stoupat.
Zkoumání planety
Evropská planetární sonda Venus Express, která pořídila i první mapu jižní polokoule, zkoumala chemické složení Venuše a dynamiku její atmosféry.
Sonda byla vypuštěna v roce 2005. Nová data odpovídají předpokladu, že náhorní plošiny jsou ve skutečnosti pradávnými kontinenty s někdejší vulkanickou aktivitou, které kdysi obklopovaly oceány.
Na Zemi představují takto zbarvené horniny obvykle žuly, které vytvářejí kontinenty. V kombinaci s vodou pak vytvořily granit. „Pokud se na Venuši vyskytuje granit, potom tam musely v minulosti existovat oceány i desková tektonika,“ dodává Michael Way.
Život v oblacích
Expert Sanjay Limaye a jeho tým z Wisconsinské univerzity v Madisonu zkoumali, jestli se na Venuši vyskytují živé organismy. Podle nich je nemůžeme hledat na rozpáleném povrchu, ale ve vysokých mracích.
Tam se vyskytuje vodní pára a zřejmě i nepatrné množství volného kyslíku. Venuše měla dost času na to, aby se zde vyvinul život podobný tomu na Zemi. Vědci proto hledají způsob, jak možné formy života objevit.
Průzkum terénu
Jednou z možností může být i projekt Venus Atmospheric Maneuverable Platform neboli VAMP. Jedná se o průzkumný stroj, který se může vznášet v atmosféře Venuše celý rok a sbírat data i vzorky. Podle plánů by tento dron létal ve výšce 50 až 70 km nad povrchem, kde je tlak téměř podobný tomu pozemskému.
Zda se projekt uskuteční není ještě jisté.
Záhadné fotky ruské sondy
Život na Venuši zkoumal také vesmírný program Veněra. Přistávací modul dosedl na povrch planety 1. března 1982 a sbíral data z jejího povrchu. Na pořízených fotografiích se objevily měnící se nebo mizející objekty viditelných rozměrů od decimetru do půl metru.
Záhadná tělesa mají tvar škorpióna nebo disku. Štír se na kameře objevil po dobu 26 minut a poté zmizel. Podle některých se jedná o důkaz mimozemského života.
Může se to stát i na Zemi?
Na rozdíl od Venuše udržuje naši planetu tzv. uhlíkový cyklus. Uhlík se totiž navazuje do hornin i živých organismů a nedostává se tak do atmosféry. U Venuše se ale tento cyklus ztratil, zřejmě kvůli většímu teplu ze Slunce, které odpařilo veškerou vodu.
Tato činnost vedla až k dnešním teplotám, které se pohybují mezi 400 až 500 °C. Proto Země s největší pravděpodobností nebude osud Venuše následovat.