Mitad del Mundo. Takový je španělský název pro střed světa a zároveň místo nacházející se asi 26 kilometrů severně od centra hlavního ekvádorského města Quita. A právě sem míří zástupy turistů, aby se prošli po čáře, která má označovat rovník.
Jen pár z nich ale tuší, že skutečný střed světa leží o pár set metrů jinde. Vítejte na tajemné hoře Catequilla.
V prostorách Akademie věd v Paříži právě probíhá vášnivý spor mezi dvěma skupinami učenců. Jednu z nich tvoří zastánci teorií již přes osm let mrtvého anglického vědce Isaaca Newtona (1643–1727).
Tvrdí, že Země je koule zploštělá v oblasti pólů, v čemž jsou v přímém rozporu se skupinou badatelů, podle kterých je naše planeta zploštělá v oblasti rovníku. Spor nakonec vyústí ve vyslání expedic, které mají za úkol měřit zakřivení Země.
Jedna míří na území dnešního Ekvádoru, kde provádí důsledná měření na samotném rovníku. A právě při dvoustém výročí této expedice zde v roce 1936 roste pomník Mitad del Mundo, který se stává oblíbeným cílem turistů z celého světa.
Jeho obliba trvá i poté, co se ukáže, že rovník vede o několik set metrů dál, než francouzští vědci naměřili. Pozornost se pomalu obrací o něco jižněji – k hoře Catequilla. Je skutečný střed světa právě tam?
Přesně na rovníku
Úplně nový rozměr dostává celá záhada v roce 1997, kdy jsou archeology na vrcholu zmíněné hory Catequilla objeveny zdánlivě bezvýznamné zbytky zdi ve tvaru půlkruhu.
Nenápadný nález zaujme mimo jiné i ekvádorského badatele Cristóbala Coba, který s pomocí GPS zjišťuje, že jeden konec zdi leží přesně v místech, kde se nachází skutečný rovník.
Zatímco většina archeologů hovoří o náhodě, jiní badatelé zkoumají celý prostor podrobněji a zjišťují další zajímavé skutečnosti. „Spojnice obou konců zdi svírá s rovníkem úhel 23,5 stupňů, což téměř přesně odpovídá sklonu zemské osy. A to není všechno.
Jeden konec této spojnice směřuje k bodu, kdy při prosincovém slunovratu Slunce vychází a její druhý konec ukazuje k bodu, kdy při červnovém slunovratu zapadá,“ vysvětluje některé zvláštnosti český záhadolog a spisovatel Karel Kýr. Jak vlastně toto místo vypadá?
Astronomické centrum?
Stěžejním bodem archeologického naleziště je 107 metrů dlouhá půlkruhová zeď, jejíž výška se pohybuje mezi 25 centimetry a 1,2 metry. Archeologové však usuzují, že původně byla vyšší než dva metry.
Na severozápadě se pak nachází kruhá platforma vyplněná kameny, která je navíc v přímé linii s podobnými platformami na jiných nalezištích. Co tyto zbytky dávného kamenného komplexu naznačují?
Jedna teorie hovoří o tom, že šlo místo určené k mlácení pšenice a jiných obilovin. Více zastánců má však tvrzení, že mohlo jít o jakési astronomické a obřadní centrum kultury Caras, která na tomto území působila dávno před známou kulturou Inků.
Pokud by se takové předpoklady potvrdily, znamenalo by to – alespoň dle Cristóbala Coba – že tato prastará civilizace disponovala až neuvěřitelnými astronomickými znalostmi – mimo jiné dokázali určit, kterým místem přesně prochází rovník.
Kde vzali své znalosti?
Cobovy teorie jdou ještě dál. Badatel tvrdí, že ostatní naleziště této až 3,5 tisíce let staré kultury, tvoří s horou Catequilla symbol jakési hvězdy. Právě takové hvězdy, která byla pro dávné domorodce posvátným znamením Slunce.
Jak by ale dávní obyvatelé dnešního Ekvádoru dokázali vystavět svá posvátná místa podle takového vzoru bez moderních technologií a znalostí? Cobo na to má jedinou odpověď: Ona dávná civilizace byla jednodušše mnohem vyspělejší, než jsme si mysleli.
Přinejmenším v oblasti astronomie. Kde ale ke svým znalostem přišla, na to už badatel odpověď nedává. Mohla za to po staletí či tisíciletí dlouhá pozorování předávaná z generace na generaci.
Nebo tyto znalosti pocházely od návštěvníků z hvězd, jak naznačují další záhadologové?