Moc dobře ví, co ho čeká. Přesto slepý Jan Lucemburský vsedne na koně a požádá své družiníky, aby ho odvedli tak daleko do bitevní vřavy, jak jen to půjde. Evropou uctívaný rytíř se zřejmě rozhodl, že na pláni u Kresčaku zemře…
Mezi Anglií a Francií zuří stoletá válka (v letech 1337–1453). V létě roku 1346 se v Normandii vylodí anglická armáda Edwarda III. (1312–1377) a svižně postupuje k Paříži.
Francouzský král Filip VI. (1293–1350) bije na poplach a se žádostí o pomoc se obrací i na Jana Lucemburského (1296–1346). Český panovník s odpovědí váhá.
Jeho syn Karel IV. (1316–1378) byl nedávno zvolen římským králem a chystá se na slavnostní korunovaci. Po delším rozmýšlení však Lucemburk přece jen upřednostní pomoc svému spojenci a blízkému příbuznému.
13. srpna dorazí i s Karlem do Filipova tábora. Záhy společně vytáhnou na sever, aby svedli s Angličany bitvu. Edward se jí nebrání, ovšem místo pro střet si chce vybrat sám. Nakonec zvolí zvlněnou pláň u vesnice Kresčak v severní Francii.
Zastaví je lukostřelci
Filipovo vojsko má sice početní převahu, jenže je neukázněné a do bitvy se vrhne bez promyšlené taktiky. Opakované útoky francouzské těžké jízdy ztroskotají na anglických lukostřelcích a bezmocné rytíře dobíjejí v rozbahněné půdě irští a velšští pěšáci.
A když Edward zavelí do protiútoku, většina Francouzů i jejich spojenců se v panice snaží uprchnout. Jan Lucemburský však na bitevním poli zůstane a na konci se rozjede vstříc smrti.
Anglický král a jeho syn Edward (1330–1376) známý jako Černý princ, padlému králi prokážou nejvyšší pocty a poté předají jeho tělo Karlovi IV., aby mohlo být pohřbeno v Lucembursku.