Kostel Nejsvětější Trojice v polském Gdaňsku tone v šerosvitu. Právě se ho chystá opustit poslední věřící. Zvedne proto hlavu, aby si naposledy prohlédl dominantu svatostánku. Je jí dřevěná socha Krista. „Ale vždyť…“ hlesne dotyčný.
Plastika by totiž měla mít zavřené oči. Muži se ale zdá, že je má otevřené! Co to znamená? A nešálí ho zrak?
Františkánským mnichem Laurencem cloumá zlost. V 15. století vyroste ve starobylém polském přístavu Gdaňsk kostel Nejsvětější Trojice. Jeho vnitřní výzdobu mají na starosti především duchovní.
Zhotovením ústředního díla, jímž se má stát socha ukřižovaného Krista, pověří zdejší převor bratra Laurence. Ten vytvoří dechberoucí plastiku, jež věřící podle dobových zpráv „uvádí v hluboké dojetí“.
Výraz v Ježíšově tváři je údajně tak útrpný, že ho nelze dlouho snést. Lidé si proto vymíní přemalování díla. Bratr Laurence zuří. Na nátlak převora se ale vydá sochu předělat.
„Nechť Pán přivře oči nad vaší hanebností!“ vykřikne mnich a štětcem přimaluje Kristovi víčka. Jen co tak učiní, skácí se mrtvý k zemi.
Otevírá oči?
Vetchá stařena si zaraženě prohlíží obrovský kříž s dvou a půl metrovou sochou. Neuhranula ji umělecká síla díla, ale něco jiného. „Jako kdyby měl Kristus opět otevřené oči,“ hlesne žena, která už plastiku viděla mnohokrát. Jde totiž o gdaňskou rodačku.
Není přitom sama, jež si roku 1626 něčeho takového povšimne. „Co to ale znamená?“ ptají se lidé. Odpověď dostanou vzápětí. O pár dní později totiž k městu přirazí nepřátelské vojsko. Vypuká další fáze polsko-švédské války.
Když ke stejnému úkazu dojde v roce 1743 a Gdaňsk následně skončí v obležení, je to už všem jasné. Nebo si to alespoň myslí. „Varuje nás před nebezpečím,“ shodnou se obyvatelé.
Krvavé slzy
Polským přístavem se nese povyk. Na to, že socha čas od času otevře víčka, jsou už místní víceméně zvyklí. Nyní se ale některým lidem zdá, že jí ze slzných váčků dokonce vytéká krev.
Monumentální Ježíšova plastika údajně Gdaňsk v minulosti varovala před druhým i třetím dělením Polska. „Anebo v době napoleonských válek,“ dodává záhadolog Arnošt Vašíček (*1953).
30. srpna 1939 jí podle některých záznamů začnou z očí kanout velké krvavé slzy. Lidé jsou oprávněně vyděšení. O den později skupina příslušníků SS převlečená do polských uniforem zaútočí na vysílačku v Gliwicích.
O dalších 24 hodin později odstartuje Německo operaci Fall Weiss, jež vede k rozpoutání 2. světové války.
Oprýskávající barva
Dřevěný Kristus má opět doširoka otevřené oči. Naposledy se tak stalo loni na jaře, krátce před vypuknutí koronavirové pandemie. Už od vytvoření působivé sochy si lidé kladou otázku, zda lze úkaz nějak racionálně vysvětlit.
„Barva zakrývající oči mohla postupem let oprýskat a pod ní se tak stále zřetelněji objevuje původní malba,“ připomíná jednu z nejčastěji zmiňovaných verzí restaurátor Jerzy Samp (1951–2015). Zní to věrohodně.
Bratr Laurence přeci namaloval Ježíšovi víčka dodatečně. Barva se tak na již pomalovaný podklad mohla špatně přichytit. Problém je v tom, že socha v klidných dobách měla a má oči zavřené. A to už odlupujícím se pigmentem vysvětlit nelze.
Jde snad o optický klam? Možná, podle věřících je ovšem vysvětlení jednoduché – jde o zázrak!