Všechno je relativní. Pták může být rybou, podlaha stropem a ze schodů a do schodů se dá jít současně. Můžete se o tom přesvědčit u jediného umělce, kterého mají matematici raději než galeristé.
Holanďan Maurits Cornelis Escher (1898–1972) není matematik. Ve škole z matematiky i geometrie dokonce propadá. Místo architektury, jak doufá otec, vystuduje grafiku.
Zdá se, že jediné, co chce tvořit, jsou grafiky italských pahorků a vesniček, které ho při návštěvě Itálie nadchnou tak, že se sem přestěhuje.
Změna přichází v roce 1936, kdy se během výletu do Španělska zahledí do složitě proplétaných dlaždicových mozaik v paláci Alhambra. Hodiny je obkresluje, když se však doma pokouší vytvořit něco podobného, moc se mu nedaří.
Teprve, když mu bratr Berend (1885–1967), významný geolog, pošle knihy o krystalografii a dvourozměrné symetrii, pochopí a začne matematické teorie aplikovat na umění.
Brzy se rodí první díla, ze kterých jsou kurátoři a umělečtí kritici poněkud zmatení, protože je neumí zařadit do žádné pohodlné škatulky.
Od dvourozměrných, jako je mozaika ptáka a ryby, kteří se stávají jeden druhým, přechází k trojrozměrným a jejich vrcholem se stává litografie Relativita.
Na ní začíná pracovat už za války, ale dokončí ji až v roce 1953. Shodou náhod se jeho výstava v roce 1954 koná poblíž kongresu matematiků, kteří si sem odskočí ve chvíli volna a okamžitě si umělce zamilují.
„Dokonce i dnes pravděpodobně spatříte jeho obraz na stěně kabinetu profesora fyziky než v umělecké galerii,“ konstatuje autorka knih o umění Elizabeth Lundayová.