Ve Vídni vypuká v roce 1767 epidemie černých neštovic. Spousta lidí rakouskou metropoli ve spěchu opouští. Prchá i rodina Mozartových, a to na Moravu. Jenže sotva dorazí do Olomouce, u 11letého Wolfganga se objevují příznaky zhoubné choroby!
Jeho otec chtěl původně zůstat v Brně. Myslel si, že by tam malý Wolfgang (1756–1791) mohl odehrát koncert. Místní šlechta se ale dosud nevrátila ze svých venkovských sídel, a tak se rodina přesune ještě dál od „zamořené“ Vídně.
Do Olomouce Mozartovi dorazí 26. října 1767 a azyl nacházejí v hostinci U Černého orla na Dolním náměstí. „Museli jsme se ubytovat ve špatném, vlhkém pokoji, protože těch několik málo lepších bylo obsazeno.
Požádali jsme tedy, aby nám trochu zatopili, ale další mrzutost: kamna kouřila, že jsme málem oslepli,“ vzpomíná Leopold Mozart (1719–1787).
Mnohem víc ho však znervózňuje synův stav. Wolfgang má horečku a během noci blouzní. Chlapci je čím dál hůř a všechno nasvědčuje tomu, že skutečně onemocněl neštovicemi.
Pomůže čaj
„Přestěhujte se ke mně, já se neštovic vůbec nebojím,“ nabídne Mozartovým pomoc jejich známý, generální vikář olomoucké diecéze, hrabě Leopold Podstatský z Prusinovic (1717–1776).
Celou rodinu ubytuje ve svém sídle, na kapitulním děkanství jim dává k dispozici dva pokoje. Za pár dní u Wolfganga neštovice propukají naplno a jeho život visí na vlásku.
Malého génia zachrání Podstatského osobní lékař, který mu mimo jiné podává čaj z chrastavce. Chlapci se brzy uleví a zase začíná vtipkovat. Mozartovi zůstanou v Olomouci téměř až do Vánoc.
Wolfgang se učí kouzla s kartami a šermovat. Věnuje se i hudbě a v hanácké metropoli zkomponuje svoji 6. symfonii F dur.
Den před Štědrým dnem odjíždí i s rodiči do Brna, kde stráví dva týdny. 30. prosince ve zdejší Taverně (dnešní divadlo Reduta) na Zelném trhu odehraje koncert se svou sestrou.
A jak dodává současný publicista Josef Veselý, „v sobotu 9. ledna 1768 se kočár Mozartových rozjel znovu směrem na Vídeň“.
(Zdroj: HISTORY revue)
