To místo je staré půl tisíciletí a přezdívá se mu také Park nestvůr. Neví se, za jakým přesným účelem zdejší děsivé sochy vznikly, za to mají odborníci silné podezření, že se mezi nimi umíralo, a že dávné oběti tu možná dodnes zůstávají… Vítejte na nejhrůznější zahradě světa!
Název Sacro Bosco znamená v překladu Posvátný háj. Jenže kdo jej někdy navštívil, ten spíše než na zbožné výjevy myslel na nejrůznější zplozence pekel! Tato nestvůrná zahrada leží kousek od italského městečka Bomarzo, necelých 100 km severně od Říma.
Vybudovat ji nechává Pier Francesco Orsini (1523–1583), ve své době uznávaný vojevůdce a také mecenáš umění. Proč ale přikázal tak půvabnou lesní plochu zaplnit samými monstrózními výjevy?
Promítli se do nich jeho vlastní démoni a tragické zážitky, jimiž byl za života pronásledován? A byly oči hororových soch tím posledním, co spatřili lidé, kteří tu měli být kdysi obětováni? Historici i záhadologové hledají odpovědi na tyto tajemné otázky dodnes!
Zlověstný ráj nestvůr
Sfingy, drak, skřet, nymfy nebo třeba Proteus, monstrum s doširoka otevřenou tlamou, které jako kdyby chtělo každého návštěvníka pozřít – to je jen několik z mnoha roztodivných kreatur, na něž v Sacro Bosco narazíte na každém kroku.
Spekuluje se, že mohly být kdysi všechny součástí jednoho velkého příběhu.
Že tudy vybraní jedinci procházeli skrze symbolickou cestu hrdiny, při níž čelili těmto hrůzám a skrze ně vlastnímu strachu, aby odtud pak vycházeli silnější. Jenže texty vytesané do kamenů, které by nám tuto záhadu mohly vyjasnit, se nedochovaly.
Nebo do soch otiskl Orsini vlastní hrůzy prožité v dlouholetém zajetí, při přihlížení zabití nejlepšího kamaráda v boji, či po náhlém skonu milované manželky Giulie? Po Orsiniho smrti zahrada postupně schází.
Příroda si tu dělá, co chce, a dodává celému prostoru ještě magičtější, ale i zlověstnější vzhled.
Zájem o ni znovu vzroste až ve 20. století, kde je jí uchvácen slavný španělský malíř Salvador Dalí (1904–1989), který zde najde inspiraci pro některá svá díla.
Od té doby se však také víc a víc množí svědectví o údajných nevysvětlitelných úkazech, k nimž ve stínech kamenných nestvůr dochází…
Lidské oběti?
Zvěsti o tom, že je démonické Sacro Bosco prostorem, kde probíhaly různé okultní praktiky či dokonce lidské obětiny, kolují mezi odbornou i laickou veřejností stovky let. Teprve roku 2006 se v nejodlehlejší části zahrady podaří narazit na obětní oltář. V těch časech registrujeme také zvýšený počet hlášených paranormálních jevů.
Jako kdyby se nebožtíci, kteří zde možná kdysi zemřeli, probrali k aktivitě ve chvíli, kdy si jich živí po dlouhé době zase všimli.
Oltář je postavený ze stejného kamene, jako zbytek soch, ale oproti nim má na sobě vyryté zvláštní symboly, například slunce s paprsky směřujícími doleva.
Zároveň k němu vede několik kanálů, určených zřejmě k odtoku krve v rámci odvodňovacího systému. Tímto silně připomíná obětní oltáře známé z říší starověkých civilizací v Jižní Americe.
Někteří historici si myslí, že v zahradě mohl sídlit kult uctívající Úrana, prvotního řeckého boha nebes. Ale rozhodující důkazy pro to, stejně jako pro teorii o lidských obětech, dosud chybí.
Orsini a další duchové
Sacro Bosco je řadou lidí považováno za jedno z nejděsivějších míst v Itálii nejen kvůli sochám monster. Prý tu bývá vidět duch zakladatele Orsiniho, procházejícího temným lesním porostem.
Jiní návštěvníci hovoří o strašidelných stínech, které se pohybují samy od sebe, či náhlých závanech chladu, k nimž prý dochází přesně v místech, kde byl objeven obětní oltář.
Není tedy divu, že pokud někdo věří na nadpřirozené jevy, tak se tomuto magicky působícímu prostoru vyhýbá jak ve dne, tak v noci.
To je údajně šance na to, že zde zažijete setkání s bloumajícími přízraky mnohem větší, navíc pod dohledem démonických kamenných zrůd, jejichž význam pro nás rovněž zůstává záhadou. Povede se ji někdy vyřešit?