Připomínáme si 55 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, která ukončila liberální reformy. Okupace si do konce roku 1968 vyžádala 108 mrtvých a další stovky zraněných. Co se tehdy dělo a co stálo ve „zvacím dopise“?

Během celého procesu normalizace lidem v uších nepříjemně rezonovalo slovo „zvací dopis.“ Ještě po Sametové revoluci byla existence tohoto dokumentu jen jakýmsi nepodloženým drbem.

Od září 1968 byl totiž pečlivě uložen v archivu politbyra Komunistické strany Sovětského svazu.

Teprve až při návštěvě Prahy v roce 1992 předal prezident Ruské federace Boris Jelcin (1931–2007) jeho ověřenou kopii Václavu Havlovi (1936–2011).

Smutná pravda

Ihned po svém „znovuobjevení“, byl předán do rukou odborníků z Kriminalistického ústavu, kde začala důkladná analýza. „My jsme tenkrát hledali všechny možné prostředky, jak objasnit celou záležitost „zvacího dopisu“.

Ten „zvací dopis“ byl speciálně panem Biľakem, kterého jsem vyslýchal, označen jako záležitost jemu neznámá.“ Zjištěn byl nakonec nejen typ psacího stroje, na němž je dopis napsán, potvrzena byla i pravost všech pěti podpisů!

Autentičnost potvrzuje i záznam z jednání představitelů států Varšavské smlouvy v Moskvě ze dne 18. srpna 1968, kde byl s konečnou platností odsouhlasena vojenská intervence Československa.

Všichni přítomní měli tehdy poprvé možnost slyšet z úst Leonida Iljiče Brežněva (1906–1982) obsah inkriminovaného listu, který podle něj obdržel od československých soudruhů.

Pánové Alois Indra (1921–1990), Drahomír Kolder (1925–1972), Oldřich Švestka (1922–1983), Antonín Kapek (1922–1990) a Vasil Biľak (1917–2014) se však k autorství nikdy nepřihlásili.

Zvací dopis

Vážený Leonide Iljiči,

s vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s tímto naším prohlášením.

Náš polednový demokratický proces, ve své podstatě zdravý, náprava chyb a nedostatků minulosti a celkové polické vedení společnosti je postupně odnímáno z rukou ústředního výboru strany.

Tisk, rozhlas a televize, které se prakticky nacházejí v rukou pravicových sil, natolik ovlivnily veřejné mínění, že polického života země se dnes bez odporu společnosti začínají zúčastňovat elementy straně nepřátelské.

Rozvíjejí vlnu nacionalismu a šovinismu, vyvolávají antikomunistickou a antisovětskou psychózu.

Politické prostředky a prostředky státní moci v naší zemi v současné době jsou již do značné míry paralyzovány. Pravicové síly vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat.

V této těžké situaci se obracíme k Vám, sovětští komunisté, vedoucí představitelé KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí opravdové pomoci a podpory všemi prostředky, které máte k dispozici.

Pouze s Vaší pomocí je možné vyprostit ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce.

Jsme si vědomi toho, že pro KSSS a SSSR by tento poslední krok na obranu socialismu v ČSSR nebyl lehký. Proto budeme ze všech svých sil bojovat vlastními prostředky.

Ale v případě, že by naše síly a možnosti byly vyčerpány, anebo kdyby nepřinesly kladné výsledky, považujte toto naše prohlášení za naléhavou prosbu a požadavek o Vaši akci a všestrannou pomoc.

S ohledem na složitost a nebezpečí vývoje situace v naší zemi, prosíme vás, o maximální utajení tohoto našeho prohlášení, z tohoto důvodu je píšeme přímo osobně Vám v ruském jazyce.

Události před 55 lety…

20. srpen

16:00 – Pracovníci Státní bezpečnosti (StB) se scházejí u prosovětského ministra vnitra Viliama Šalgoviče (1919–1990), aby mu podali informace o chystané okupaci.

23:00 – Armáda pěti zemí Varšavské smlouvy, v počtu odhadovaném na 160 000–200 000 vojáků, posilněná o 4600 tanků, právě překračuje hranice Československa. Pražské vojenské posádky okamžitě bijí na poplach.

Sovětský ministr obrany Andrej Grečko (1903–1976) však důrazně varuje, aby se Československo nepokoušelo klást odpor.

23:00–23:30 – Rozhlas odmítá odvysílat prohlášení schvalující okupaci. Odmítavý postoj zaujímá také ČTK a Rudé právo.

23:30 – O celé záležitosti je informován prezident Svoboda.

Tehdy se poprvé od sovětského velvyslance Stěpana Červoněnka (1915–2003) dozvídá, že „na žádost československých stranických a státních představitelů“ vstupují do země vojska zemí Varšavské smlouvy. Prezident se zmůže jen na odpověď, že o žádné žádosti o pomoc nic neví!

00:00 – Rakousko uzavírá hranice s ČSSR a Maďarskem. Letiště v Ruzyni dostává přísný zákaz přijímat a odbavovat všechna letadla.

21. srpen

00:00 – Československý lid budí burácení a hřmot letadel. Na druhé straně oceánu je o celé invazi informován americký prezident Lyndon B. Johnson (1908–1973).

01:15 – Do budovy rozhlasu přicházejí agenti StB. Hlasatelé reagují na celou situaci protestem. Zamykají se a ignorují veškeré pokyny přicházející zvenčí.

01:30 – Je vydán příkaz obsadit televizní vysílač na Petříně i telefonní ústředny. Lidé jsou nabádáni, aby nevypínali rozhlasové přijímače a čekali na důležité informace.

1:55 – Rozhlas konečně zdrcenému Československu oznamuje, že je jejich země okupována a vojska Varšavské smlouvy bez vědomí státních činitelů překročila hranice.

Za okny mohou vidět vojenské kolony transportérů, a tanků, oblohou mají pod palcem sovětské Antonovy.

03:15 – V Liberci dochází k prvním incidentům, na které okupační vojáci reagují střelbou.

04:30 – Rozhlas poprvé mezi lid vypouští stanovisko ÚV KSČ, které odsuzuje vstup cizích vojsk na naše území. Občané jsou nabádáni ke klidu a k zachování běžného denního režimu.

07:00 – Vybaveni chybnými informacemi, střílí sovětští vojáci na budovu Národního muzea v domnění, že jde o budovu Rozhlasu. Mezi omítkou a prachem leží několik mrtvých těl.

07:20 – Před rozhlasem je jedno velké „parkoviště“ tanků. Nepolevující střelbu mají možnost slyšet i posluchači, kteří místy hlasatelům pořádně nerozumí.

08:00 – Spouští se mimořádné vysílání Československé televize. Hlasatelka Kamila Moučková (*1928) čte jednotlivá stanoviska k okupaci. Občané mají poprvé možnost vidět záběry z okupované Prahy. Mezitím Sověti obsazují budovu Ministerstva vnitra.

08:15 – Následuje projev prezidenta Svobody. Jde o jeho první veřejné vyjádření, ve kterém domlouvá všem občanům, aby se vyvarovali unáhleným rozhodnutí.

08:30 – Obyvatelé Liberce útočí na přijíždějící tanky vším, co mají po ruce. Reakce okupantů na sebe nenechá dlouho čekat – střelba ze samopalů trvá jen pár minut. Na místě zahynou čtyři lidé, další utrpí těžká zranění.

10:07 – Začíná 85. mimořádná schůze Národního shromáždění. Sovětská letadla shazují na Československo letáky, v nichž se snaží vysvětlit a ospravedlnit invazi. Spoustu nepřesností a gramatických chyb nelze přehlédnout. Třeba je za prezidenta označen už před půl rokem nahrazený Antonín Novotný.

12:00 – Vypuká hodinová generální stávka. Ulice a podniky jsou liduprázdné.

19:05 – Na Staroměstské náměstí se vydává průvod se zakrvácenou vlajkou. Ani ne o pár minut později Rozhlas nabádá občany k dobrovolnému darování krve.

22:00 – Sovětské jednotky odpalují barevné světlice, aby mohly na mnoha místech Prahy zahájit palbu. Začíná platit zákaz vycházení.

22:30 – Éterem zní druhý projev prezidenta, v němž občany informuje, že je nutné zajistit odchod nepřátelských vojsk.

(Foto: Archiv)