Virginský obchodník Wilmer McLean (1814–1882) je sice majorem ve výslužbě, ve věku 47 let už je však starý na to, aby byl po vypuknutí občanské války (známá také jako válka Severu proti Jihu), znovu povolán do aktivní služby.
Přesto válku pocítí na vlastní kůži. Dokonce dvakrát.
S manželkou Virginii (1818–1893) a pěti dětmi žije v pohodlném domě v Manassasu. Až do jara 1861, kdy se nad poklidným životem ve Virginii začnou stahovat mraky.
Jedenáct států se rozhodne trhnout od Unie a prezident Abraham Lincoln (1809–1865) povolá do zbraně 75 000 dobrovolníků.
Občanská válka hned v počátku zaklepe na dveře u McLeanových v podobě zbloudilého dělostřeleckého granátu, který zasáhne jejich dům.
Je vypálen při potyčce u Blackburnova brodu, kterou v červenci 1861 začíná první velký střet Unie a Konfederace, bitva o Bull Run.
O tři dny později válka vtrhne k McLeanovým naplno, když jejich výhodně položený dům zabere jižanský generál Pierre Gustave Toutant-Beauregard (1818–1893) a udělá si z něj sídlo svého štábu.
To samozřejmě nezůstane utajeno zvědům Unie a její dělostřelci začnou 21. července 1861 dům ostřelovat.
Do roka je tu další bitva
Když se o rok později, v srpnu 1862, na stejném místě odehraje druhá, ještě větší bitva, ve které se střetne na 120 000 mužů, a dělostřelecké granáty opět hvízdají nebezpečně blízko, mají toho McLenovi dost.
Když se jim 25. ledna 1863 narodí dcerka Nannie (1863–1923), rozhodnou se dál neriskovat a odstěhovat se na jih Virginie.
Na jaře naloží majetek a pětiletá dcera Lucretia (1857–1886), které nikdo neřekne jinak než Lulu, sevře v náručí oblíbenou hadrovou panenku.
Nový domov najdou na 190 km vzdáleném místě poblíž prašné křižovatky zvané Appomattox Court House. Je sice menší než ten původní, ale jak Wilmer dětem říká:
„Budeme tu v bezpečí, daleko od války, dokud neskončí.” Netuší, že válka skončí tak, jak začala, totiž zničením jejich domova.
Seberou i panenku malé Lulu
Když se o dva roky později generál Konfederace Robert E. Lee (1807–1870) chystá vzdát generálu Unie Ulyssesovi S. Grantovi (1822–1885), potřebují dům, kde by se setkali a podepsali listiny.
Vyslaný důstojník 8. dubna 1865 zaklepe na dveře, kde jinde než u McLeanových.
Žádá o možnost využít jejich dům k podpisu kapitulace a ukončení války. McLean souhlasí jen velmi neochotně, byť je ujišťován, že vše proběhne v klidu a ve vší slušnosti.
Jenže sotva následujícího dne oba generálové listiny podepíší, potřesou si rukama a odjedou, důstojníci Unie se rozhodnou historické vítězství oslavit vypleněním hostitelova domu.
Stůl, kde byla kapitulace podepsána, si odveze generálmajor Edward Ord (1818–1883), ostatní si jako upomínku na velký den rozeberou zbytek. Berou vše, co není přibité, nábytek, nádobí, ušetřena nezůstane ani panenka malé Lulu.
S tou si důstojníci chvíli v žertu pohazují, pak ji kapitán Thomas Moore strčí do kapsy kabátu a odveze si ji jako suvenýr.