Skupinka návštěvníků se opatrně promenáduje po chodníčcích. V nose se slévá dráždivá vůně květin. Průvodce se zastaví. „Laburnum,“ začne výklad u šestimetrové dřeviny, která se u nás nazývá štědřenec odvislý. Větu ale nedokončí. Jeden z účastníků stojící opodál se poroučí k zemi…
Nejde o výjimku. Týdně tu zkolabují v průměru tři lidé. Všechny rostliny, které najdete za masivními černými železnými dveřmi alnwické Jedové zahrady, jsou jedovaté. Dohromady je jich tu vysázeno více než sto. O prohlídky je veliký zájem.
Přesně, jak vévodkyně z Northumberlandu Jane Percyová (*1958) předpokládá. „Vysázet zahradu léčivých bylin, to takový zájem o botaniku nevzbudí. Ale vzdělávat skrze rostliny, které vás mohou zabít? To láká v každém věku,“ vysvětluje vévodkyně.
S manželem Ralphem (*1956), 12. vévodou z Northumberlandu, zrenovují za v přepočtu 1,2 miliardy korun hrad Alnwick i jeho zahrady. A lady Jane během toho dostane nápad…
Po vzoru královny travičky
Lady Jane si při návštěvě Florencie pečlivě nastuduje historii Medicejů a jejich jedovou vášeň. Zjistí, že po celé Padově vlastnil rod řadu vil s rozlehlými zahradami – a zde se pěstovaly také rostliny pro výrobu jedů.
Jane do jedné z dochovaných jeduzahrad nahlédne. A má jasno.
Roku 2005 shromáždí a nechá zasadit jedovaté byliny i stromy do speciální zahrady u svého hradu. Některé kousky musí dokonce chránit speciální klece! A zaměstnanci? Ochranné prostředky jsou povinností.
Zahradničení tu málem připomíná přípravu na vesmírné mise – speciální oblek, rukavice a masky. Nechybí ani k akci připravený tým první pomoci.
Neočichávat, bude migréna!
Tropanové alkaloidy utlumí srdeční činnost, dech se zastavuje. Dětem na to stačí tři kuličky, dospělým 10. Řeč je o blínu, jedné ze zdejších prudce jedovatých bylinek, jejíž vůně dokáže návštěvníkům pořádně zamotat hlavu.
Pravidla pro vstup do zahrady jsou jasná: Nesahat, nečichat a už vůbec neochutnávat. Na nedalekém záhonu kvetou narcisy. Málokdo ví, že jejich cibule jsou jedovaté. Otrava začíná bolestí břicha, průjmy a zvracením, a přechází ke křeči a závratím.
Mnoha lidem stačí i nadechnutí se vůně – je-li jí hodně, citlivým jedincům hrozí migréna.
Ten durman ale hezky kvete!
Procházíme kolem oměje šalamounku. Jediný gram této rostlinky obsahuje dva až 20 miligramu neurotoxinu akonitinu – a smrtelná dávka pro dospělého se pohybuje jen mezi třemi až šesti mg. Stačilo by maličko ukousnout. To mancinela obecná nese jablíčkům podobné plody.
A je to právě tento pěkný stromek, který je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako nejnebezpečnější strom světa! Hlavně neochutnávat a dokonce ani nesahat na kůru – jen to už může přivodit slepotu. Naštěstí jsme ukáznění návštěvníci, a tak nám zrak může dopadnout na…
Vždyť je to obyčejná reveň kadeřavá, ze které děláme koláče! Co tu dělá? Dlouhý seznam mrtvých vojáků první světové války by mohl vyprávět. Listy rebarbory plné kyseliny šťavelové jsou totiž tou dobou doporučenou stravou.