Devětašedesátiletý učenec stojí v síni římského kláštera při kostelu Santa Maria sopra Minerva proti inkvizičnímu tribunálu. Své učení ze strachu odvolá, ale svobodného bádání se nikdy nevzdá!
Synové často přejímají povolání svých otců, a pokud by tomu tak bylo i v případě Galilea Galileiho (1564–1642), stal by se hudebníkem.
Stejně jako otec je i on skvělým loutnistou, ale naučí se od něj ještě jedné důležité věci – skepticismu vůči tvrzení autorit. Začne studovat lékařství, nadchne se však pro matematiku a fyziku, k nimž si záhy přidá i astronomii.
Tvrdohlaví oslové
V 25 letech už Galileo vyučuje matematiku v Pise a později v Padově. Vědecké bádání mu začíná působit potíže.
Dospěje totiž k názoru, že heliocentrická teorie Mikuláše Koperníka (1473–1543) je správná, a pomalu se stává vyvrhelem ve vědeckých i církevních kruzích.
„Hlavní filozofové jsou naplněni tvrdohlavostí osla a nechtějí se dívat ani na planety, na Měsíc, ani do dalekohledu, i když jsem jim tu možnost tisíckrát nabídl,“ stěžuje si v roce 1610 v dopise dalšímu astronomovi Johannesi Keplerovi (1571–1630).
Přizná svou chybu
V roce 1632 Galileo vydává své slavné dílo Dialogy. O vesmíru v něm diskutují tři postavy. V té nedůvtipné a nejméně vzdělané pozná papež Urban VIII. (1568–1644) sám sebe.
I když byl dosud Galileovým příznivcem, nyní už udání, vršící se na nepohodlného astronoma, hodlá brát vážně. Galilei je donucen dostavit se k soudu do Říma, kde trvá na svobodě vědeckého bádání, ale pod vlivem výhrůžek mučením přiznává chyby ve svém učení.
Odsouzení k doživotnímu žaláři z 22. června 1633 je zmírněno na domácí vězení a recitaci kajícných žalmů. Galileo umírá v ústraní ve věku téměř 78 let.
Rozsudek inkvizice je oficiálně zrušen papežem Janem Pavlem II. (1920–2005) až v roce 1992, tedy po 359 letech.
(Zdroj: HISTORY revue)