Naši předkové nemají k dispozici moderní technologie, které by jim usnadnily život. Nezbývá jim, než se více rozhlížet kolem sebe a všímat si i maličkostí.

Třeba když si opékají maso: kdyby je zajímalo jen to, jak se dobře najíst, výroba mýdla by se zřejmě vyvíjela jinak.

Mýdlo totiž pravděpodobně vznikne jako vedlejší produkt opékání masa na ohni, konkrétně jde o kapky tuku, dopadající do popela. Výsledkem je chemická reakce, produkující kluzkou látku, která se ukáže jako skvělý prostředek pro odstranění nečistot.

Jeden z nejstarších písemných receptů na mýdlo pochází z Mezopotámie, z doby okolo roku 2800 před naším letopočtem. Je napsaný na sumerské hliněné tabulce a popisuje výrobu mýdla zahříváním směsi oleje.

Mýdlo znají i v antickém Řecku a Římě a není neznámé ani dalším starověkým civilizacím…Tehdy se však zatím v širším měřítku nepoužívá k mytí těla, ale spíše jako čistící prostředek nebo k léčebným účelům…Různé zdroje se liší v tom, kdy a kde bylo vyrobeno poprvé a kdy se s ním lidé začínají mýt.

Novinka z Arábie

Stejně tak různé hypotézy mluví o původu latinského výrazu pro mýdlo (sapo). Podle jedné legendy je odvozen od bájné hory Sapo u Říma, jiná teorie tvrdí, že vychází ze starého keltského slova.

Podle encyklopedie Naturalis Historia římského učence a válečníka Plinia Staršího (23–79) dodává vlasům načervenalý odstín, což prý s nadšením využívali právě Keltové. Je zde zmíněno, že mýdlo se těší velké popularitě hlavně v Německu.

Během středověku se objevují i mýdla na bázi rostlinného oleje, která si získají oblibu pro svou jemnost, čistotu ingrediencí a vůni a jsou tak vhodnější i pro mytí těla. Postup výroby je i v této době velmi podobný tomu, který se osvědčil předchozím generacím.

Jedno z prvních takových mýdel má zelenavou barvu, je vyrobené z olivového oleje a napuštěné aromatickým vavřínovým olejem. Ze Sýrie ho do Evropy přivezou křižáci a obchodníci a brzy ho následují různé evropské verze.

Čisté ruce, základ zdraví

Poptávka po mýdle roste, ale nevyrábí se ve velkém množství a je navíc velmi drahé. Až do 18. století se lidé nemyjí mýdlem pravidelně, ale jen občas nebo pouze některé části těla.

Teprve v následujícím století se díky pokroku v průmyslu, kultuře a vědě začne mýdlo používat k mytí širšími vrstvami společnosti. Jeho cena se sníží poté, co je objeven chemický proces, díky kterému je možné nahradit přírodní složky syntetickými.

Další objevy umožní postupně přejít k moderní výrobě a mýdlo je ještě dostupnější i chudším vrstvám. Pokrok ve 20. století přinese i tekutá mýdla a další vylepšení.

Mýdlo se stává nejenom symbolem civilizace a kultury, ale také způsobem, jak se ochránit před nemocemi. Není a nebylo (vyjma antibakteriálních produktů) však určeno k usmrcení choroboplodných zárodků, nýbrž k jejich snadnějšímu spláchnutí z pokožky.