Vznik Československa svede do společné vlády dvě osobnosti, které mají jinak jen velice málo společného.
Zatímco Edvard Beneš (1884–1948) představuje novou generaci politiků, o čtvrtstoletí starší Karel Kramář (1860–1937) je ostříleným diplomatem, který už za Rakouska-Uherska stál v čele mladočeské strany a byl poslancem vídeňského parlamentu.
Po vzniku samostatného státu se právě on stává ministerským předsedou a Beneš v jeho vládě zaujímá post ministra zahraničí.
Nejistá spolupráce
V zahraniční politice se oba muži ale nemohou rozcházet více. Když na počátku roku 1919 startuje v Paříži mírová konference, je do čela československé delegace postaven Karel Kramář.
Beneš má poněkud obavy z jeho některých netradičních názorů, zejména z jeho pověstného obdivu k carskému Rusku. Po poradě s prezidentem Tomášem G. Masarykem (1850–1937) se ale rozhodne Kramářovi věřit.
Koneckonců sám Kramář si Benešových zkušeností a diplomatických schopností velice váží.
Naprosto nemožný
Když v Paříži dojde na vztah k porevolučnímu Rusku, názory obou špiček české zahraniční politiky se ovšem srazí jako dva rychlíky.
Karel Kramář by nejraději ruský komunismus začerstva zadupal do země společnou akcí vítězných evropských velmocí, a navrátil tak Rusku osvědčenou carskou moc. Realističtější Beneš vidí, že takový postup je neuskutečnitelný.
Kramář kromě toho až příliš promítá do politických jednání své osobní zášti. „S Poláky já jednat nebudu – je lépe, když to dělá Beneš sám, on je s nimi velmi,“ vysvětluje například Masarykovi, proč se odmítá sejít s polskou delegací v otázce společných hranic.
Beneš pak píše prezidentovi také: „Kramář: naprosto nemožný. Dělá zde zle, nemá smyslu pro význam náš, své osoby, naši úlohu.“
Slabý charakter
Nad Kramářovým jednáním už kroutí hlavou i zástupci dalších států. „Kramář se na premiéra rozhodně nehodí ani temperamentem, ani názory, ani způsobem práce.
Je a zůstane slabým, velmi slabým charakterem,“ stěžuje si Beneš v červnu 1919. Pařížská konference trvá až do ledna následujícího roku, ale to už Karel Kramář premiérskou funkci nezastává.
Když jeho strana tragicky propadne v obecních volbách v létě 1919, politik odstupuje a nahrazuje ho Vlastimil Tusar (1880–1924).