Někdy se nám zdá, že dopravní kužely jsou snad všudypřítomné. Narazíme na ně prakticky každý den a obvykle z nich vůbec nemáme radost. Musíme si však přiznat, že jejich úkolem není znepříjemnit cestování, ale udržet bezpečnost na silnicích.
Než spatří světlo světa dopravní kužely, používají se k označení nebezpečných míst na vozovkách dřevěné zábrany a trojnožky. Nejsou moc dobře vidět, a tak není divu, že jsou často rozbité.
Navíc se pokaždé musí rozmontovat a zase smontovat, aby se daly lépe převážet. A také zaberou spoustu místa při skladování! V roce 1940 dostane americký malíř pouličního značení Charles D. Scanlon skvělý nápad.
V té době pracuje pro město Los Angeles a vadí mu, že mu auta ničí jeho práci a přejíždějí po mokré barvě. Tradiční dřevěné zábrany se mu zdají nebezpečné, a tak vymyslí mnohem chytřejší věc: gumový kužel, který se po střetu s autem vrátí do vzpřímené polohy.
V roce 1943 si nechá svou vychytávku patentovat. Ve své patentové přihlášce uvede, že jeho vynález je snadno viditelný, ale i když do něj automobil narazí, nezpůsobí poškození vozidla.
Navíc mohou být kužely stohovány, takže vyžadují jen málo prostoru pro přepravu i uložení a také jsou velmi odolné vůči rozbití.
Vynálezce a rekordman
Do roku 1947 se gumové kužely v USA začnou vyrábět ve velkém a tuto osvědčenou věc přeberou i jiné země…Například ve Spojeném království jsou poprvé použity v roce 1958, kdy je otevřena dnes nejdelší tamní dálnice M6. Stanou se tehdy náhradou za parafínové hořáky s červenými lucernami.
O tři roky později přijde britský inovátor David Morgan s prvními experimentálními plastovými kužely. A jeho vynález se uchytí!
Z kuželů se navíc stane jeho celoživotní vášeň a od roku 2000 je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako držitel největší sbírky unikátních dopravních kuželů s celkem 137 kusy.
Jeho sběratelská kolekce zahrnuje dvě třetiny všech typů kuželů, které kdy byly vyrobeny. Na světě se používají různé velikosti, obvykle se jejich výška pohybuje od zhruba 30 centimetrů do přibližně 1 metru podle účelu, který mají plnit.
Vtipálci nebo sběratelé?
Například na Novém Zélandu mají jen dvě velikosti, a sice 45 centimetrů výhradně pro ochranu ještě mokrého dopravního značení na silnicích a 90 centimetrů pro všechny ostatní příležitosti. Různí se také tvary i barvy.
I když nejtypičtější je fluorescenční oranžová, používají se i jasné odstíny žluté, růžové, červené nebo limetkově zelené.
Není asi nutné pochybovat nad legálností způsobu, kterým David Morgan dal svou sbírku dohromady, nicméně protože jsou lehké a snadno přenosné, dopravní kužely se často kradou. Tak třeba v USA je ročně ukradeno přibližně 1 milion dopravních kuželů!
Aby se nedostávali do podobných situací, ve Spojeném království pořádají policejní oddělení po celé zemi příležitostné „kuželové amnestie“, díky nimž mají občané šanci vrátit „vypůjčené“ dopravní kužely bez postihu.