Ostrov Svaté Marie platí za zapomenutý kout planety. Madagaskarská končina prožívá zlatý věk na přelomu 17. a 18. století, kdy se tamní zátoky stávají výtečným úkrytem pro piráty. Zřídí si tu dokonce i svůj vlastní hřbitov!
O ráji bukanýrů a korzárů se poprvé zmíní anglický pirát Adam Baldridge, který během roku 1691 zvedá kotvy a prchá z vod omývajících dnešní Jamajku.
Na krku má obvinění z vraždy a hrozí mu provaz, nakonec objeví ideální prostředí právě na severovýchodě Madagaskaru. Nejde o náhodu, protože hned nedaleko vede důležitá obchodní trasa, kterou využívají britská plavidla Východoindické společnosti.
A její lodě jsou často napěchované vydatnou kořistí. Pirátům hrají do karet četné zátoky, v nichž mohou kdykoliv zmizet. K tomu musíme připočíst povolné ženy a stromy obsypané různými typy ovoce.
V jednu chvíli žije na Svaté Marii kolem tisícovky pirátů. Stlučou si dřevěné chatrče, ty si následně vyzdobí vlajkami, aby bylo jasné, ke které posádce náleží.
Lživé povídačky
Jenže chvíle na písčitých plážích mají i odvrácenou tvář. Pokud některý z pirátů zemře, ať už při akci či za jiných příčin, kolegové mu zařídí fešácký hrob. Na kopci ve stínu palem a samozřejmě s výhledem na moře!
Během zlaté éry ostrova se po něm prochází například obávaný William Kidd (1654 – 1701), Francouz Olivier Levasseur (1688 / 1689/ 1690 – 1730), jemuž se přezdívá Káně či Henry Every (1659 – 1696).
Toho pro změnu ostatní nazývají Králem pirátů. Podle místních povídaček mají všichni spočinout právě na místním pirátském hřbitově. Kidd je údajně pohřben ve vzpřímené poloze – kvůli svým proradným činům.
Jenže Kidda lapnou Britové a popraví v Anglii, kde ho také uloží k věčnému spánku. Levasseura čeká podobný osud, s jednou malou výjimkou. Končí v rukou Francouzů, jenž mu navléknou oprátku na Réunionu.
Žije v legendách
Svatou Marii obchází celá řada legend. Mimo jiné se má na jejím místě nacházet pirátská osada, které se říká Liberatia. Historici tato tvrzení odmítají, dokonce neví, zda vůbec takové sdružení existovalo.
Éra, kdy nad ostrovem vlaje prapor s lebkou, částečně končí v roce 1750, kdy piráty vystřídají Francouzi. Ti však zemi nechají pár let ladem, aby z ní později udělali trestaneckou kolonii.
Hledači pokladů jako zkáza
To je definitivní tečka za bohatou pirátskou historií, kterou dnes na Madagaskaru připomíná zhruba třicítka polozapomenutých náhrobků. Na některých z nich se značí zlověstný symbol se zkříženými hnáty.
Volně přístupné místo, které je údajné jediným pirátským hřbitovem světa, pomalu zarůstá vysokou trávou. I tak na něj míří zástupy turistů. Úřady se však potýkají s vandalství, hroby často ničí chtiví hledači pokladů.