Vymítání ďábla je v plném proudu. Neobvyklé je na něm hned několik věcí. Odehrává se totiž v klášteře, a navíc je rituál prováděn na jeptiškách, které měli posednout démoni. „Vinu nese farář Grandier,“ vypoví několik řeholnic.

Podle převorky uzavřel kněz smlouvu s ďábly, jejímž cílem mělo být obcování s jeptiškami. Skutečně tomu tak bylo?

Loudunským klášterem v západní Francii se ozývá podivný šramot. Ačkoli je krátce po půlnoci, bouchají zde dveře a okenice. V roce 1632 se v klášterním areálu začnou dít podivné věci. Podle některých v něm straší.

Místní voršilky si stěžují, že se jim v noci ztrácejí věci, dochází k prohazování oblečení a bot. Vše nasvědčuje tomu, že v budově řádí zlý duch, či poltergeist. Zdejší kanovník Jean Mignon má ovšem za to, že je situace ještě horší.

„Prohlásil, že některé řeholnice posedli ďáblové,“ uvádí historik Rossell H. Robbins (1912–1990). Když totiž před ně pozvedne kříž, začnou sebou zmítat, rvát si vlasy a děsivě ječet. V Loudunu se tak záhy rozběhne ostře sledovaný čarodějnický proces.

Smlouva s ďábly

Exorcisté se nestačí divit. Když se poněkolikáté snaží z těla převorky Jeanne de Belcier (1602–1665) vyhnat temné síly, vypadne jí z čepce dokument.

Podle řeholnice jde o úpis, který měl s nejvyššími představiteli pekla podepsat místní farář Urbain Grandier (1590–1634). Právě toho většina žen označí za původce problémů.

„Sladkými slovy mě lákal na čarodějnický sabat a sliboval, že pokud půjdu, korunuje mě za královnu čarodějnic,“ vypoví jedna z vyslýchaných.

V prosinci 1633 je proto Grandier uvězněn. Podle převorky lze na jeho těle najít pět ďábelských znamení, která jsou bez citu. Farář je proto vysvlečen do naha a bodán jehlicemi, dokud ranhojič oněch pět míst údajně nenalezne.

Smrt na hranici

Před loudunským kostelem Svatého kříže je možné spatřit připravenou hranici a uprostřed ní Grandiera přivázaného ke kůlu. 18. července 1634 je nad farářem vynesen rozsudek. „Byl důvodně obžalován a řádně usvědčen ze zločinu čarodějnictví,“ stojí v něm.

Nejen exorcisté, ale také přizvaní lékaři dojdou k závěru, že křeče jeptišek jsou nadpřirozeného původu. Způsobit je měl Grandier za pomoci ďáblů, včetně Lucifera a Asmodea.

Přesně měsíc po vynesení rozsudku je kněz postaven na hranici a zaživa upálen. K překvapení všech se ovšem jeptišky po jeho smrti neuzdraví. Podivnými záchvaty trpí další dlouhé roky.

Doplatil na chtíč?

Ve tváři vévodkyně d’Aiguillon (1604–1675) je patrné znechucení…Šlechtična roku 1638 navštíví loudunské jeptišky a při pohledu na jejich údajné záchvaty způsobené temnými silami, dojde k závěru, že jde o „nechutné divadlo.“ Podle ní Grandier žádný čaroděj nebyl.

A má zřejmě pravdu. Jak později vyjde najevo, vše začalo nevinným žertem jedné z chovanek kláštera, která v noci otevírala okna a vyměňovala jeptiškám oblečení. Situace využili Grandiérovi nepřátelé, jichž měl farář zástupy.

Pohledný kněz byl totiž odpůrcem celibátu a během let svedl bezpočet loudunských žen a dívek. Ortel si nad sebou ovšem vynesl tím, že sepsal pamflet proti mocnému kardinálovi Richelieuovi (1585–1642).

Bylo právě to za celým procesem i jeho odsouzením? Nebo v tom všem opravdu hrály roly i nějaké temné síly?