Půlroční expedice doktorského studenta z Biologického centra AV ČR a Jihočeské univerzity na tropickém ostrově Nová Guinea přinesla jedinečný objev.

František Vejmělka jako první zdokumentoval jednoho z největších myšovitých hlodavců světa – velekrysu Mallomys istapantap.

Tento tajemný noční tvor obývá chladné mlžné horské pralesy a pláně v nadmořských výškách 3700 metrů a pro vědu byl znám pouze z několika exemplářů v muzejních sbírkách. Nyní byly zveřejněny první videozáběry a fotografie zvířete v jeho přirozeném prostředí.

Velekrysa Mallomys istapantap byla popsána teprve nedávno – v roce 1989 – na základě starých muzejních materiálů. Naposledy byla zaznamenána před 30 lety a dosud nikdy nebyla vyfotografována.

Nové snímky i terénní data mladého českého vědce tak představují mimořádný příspěvek k poznání tohoto vzácného druhu a celkově málo známé savčí fauny Nové Guineje. „Je neuvěřitelné, že takto velké a pozoruhodné zvíře zůstávalo pro vědu tak málo poznané.

Kolik toho ještě o biodiverzitě tropických hor nevíme?“ říká František Vejmělka, který kromě fotek a videozáběrů pořídil i první měření samců a přinesl informace o potravě, parazitech, aktivitě, pohybu a další poznatky o způsobu života tohoto hlodavce.

Největší na světě

Novoguinejské velekrysy představují spolu s filipínskými velemyšmi největší myšovité hlodavce světa.

Vyskytují se pouze ve strmých velehorách Nové Guineje pokrytých panenskými pralesy, kde se díky nepřítomnosti šelem a jiných konkurenčních savců mohli za 5 milionů let svého vývoje rozrůznit do úžasné druhové a tvarové pestrosti.

Huňaté velekrysy Mallomys istapantap žijí skrytým způsobem života v těžko přístupných oblastech, v noci šplhají po stromech, přes den se ukrývají v norách v zemi či v korunách stromů a živí se výhradně býložravě.

Mají ostré hlodáky, hustou srst a tlapky dlouhé až 8 cm, tělo se silným ocasem měří 85 centimetrů a váží až 2 kilogramy. Vzhledem k odlehlosti a obtížné dostupnosti lokality, kde se vyskytují, a jejich noční aktivitě jsou však extrémně obtížně sledovatelné.

„Nebýt domorodých lovců, kteří mě provázeli v horách a pomáhali mi zvířata najít, bych nikdy taková data nezískal,“ říká František Vejmělka.

Na své půlroční expedici, při níž úzce spolupracoval s několika místními kmeny, mapoval druhovou bohatost savců na nejvyšší hoře Papuy Nové Guineje, Mount Wilhelmu (4509 m n. m.), od jejího úpatí až na vrchol.

Při svém výzkumu zaznamenal a posléze geneticky určil 61 druhů nelétavých savců (hlodavců a vačnatců), kteří se na hoře vyskytují.