Středomoří, které je pro většinu Čechů symbolem léta s vyprahlou krajinou, ve skutečnosti skrývá jedno z největších světových přírodních bohatství.

Právě zde se nachází domov desítek tisíc rostlinných i živočišných druhů, z nichž mnohé nežijí nikde jinde na světě.

A přestože se traduje, že původním stavem středomořské krajiny byly husté lesy, nová, mimořádně rozsáhlá studie entomologů z Biologického centra AV ČR (BC AV ČR) a Jihočeské univerzity (JU) ukazuje opak.

Skutečné středomořské poklady se ukrývají v otevřené, mozaikovité krajině, kterou po tisíciletí utvářeli lidé i zvířata. Pokud tato místa zarostou novými lesy či stavbami, zmizí s nimi i stovky unikátních druhů.

Ráj i pro rostliny

Středomoří patří k ohniskům globální biodiverzity – roste zde na 30 tisíc druhů vyšších rostlin, z toho 13 tisíc tzv. endemitů, kteří se nevyskytují nikde jinde na světě (v ČR se pro srovnání vyskytuje 3 000 druhů vyšších rostlin, z toho endemitů zhruba 50).

Krom toho bylo Středomoří jednou z kolébek lidské civilizace, člověk tamní přírodu ovlivňuje už od pradávna. Proto stále zůstává otevřenou otázkou, jak by tamní příroda vypadala bez lidského vlivu – a jak její poklady nejlépe chránit.

„Prapůvodní biotopy středomořských endemitů samozřejmě neudržovali starověcí zemědělci, ale původní velcí býložravci, stejně jako jinde na světě,“ říká Martin Konvička z Entomologického ústavu BC AV ČR a Přírodovědecké fakulty JU. „Po vyhubení těchto zvířat však udržovali středomořské biotopy, ve své podstatě savanu, pastevci a zemědělci, a to až do nedávné doby,“ dovysvětluje.

Už tenkrát za Platóna…

Otázkou původní středomořské krajiny se zabýval už starořecký filozof Platón. Domníval se, že panenským stavem Středomoří byly hluboké lesy – a jeho domněnka se traduje dodnes.

Ovlivňuje environmentální politiku, návrhy chráněných území, nebo třeba umísťování staveb, včetně projektů obnovitelné energie.

Přírodovědci z mnoha oborů s tím ale často nesouhlasí a upozorňují, že unikátní středomořské druhy rostlin, ptáků, plazů, drobných savců či denních motýlů potřebují k životu otevřená nelesní stanoviště.

Ta dnes ztrácíme před očima s tím, jak se obyvatelé stěhují do měst, tradiční hospodaření zaniká a krajina zarůstá novým lesem.

…se mýlili

Tým vědců a studentů z Entomologického ústavu BC AV ČR a Přírodovědecké fakulty JU pod vedením Martina Konvičky a Jany Lipárové se pokusil najít odpověď na tento dlouholetý spor.

Entomologové se ve svém neobyčejně rozsáhlém výzkumu, jehož výsledky byly právě zveřejněny v časopise Biological Conservation, zaměřili na mimořádně druhově bohatou skupinu nočních motýlů, která v Evropě zahrnuje asi sedmkrát více druhů než u denních motýlů.

Výzkum prováděli v oblasti mezi jihem pevninského Řecka, Bulharskem a Severní Makedonií na 150 plochách, rozdělených podle stupně zarůstání krajiny na pasené trávníky, rozvolněné křoviny a hustý les.

V průběhu dvou let navštívili entomologové každou lokalitu pětkrát a získali přesně 42 136 jedinců nočních motýlů v 641 druzích. První autor studie Michal Zapletal zpracovával tento materiál téměř 6 let.

Ukázalo se, že všechny tři typy krajiny – pasené trávníky, rozvolněné křoviny a hustý les – se neliší počtem druhů. Přesto se liší složení druhů.

„Motýli, kteří se vyskytují jen v malých středomořských areálech, převažují právě v rozvolněných křovinách či pasených trávnících.

Naproti tomu v hustých lesích žijí druhy charakteristické pro střední Evropu, jejichž areály výskytu sahají daleko na sever a východ,“ uvádí Jana Lipárová a dodává, že noční motýli charakterističtí pro Středomoří potřebují nezalesněná stanoviště, která byla po tisíciletí udržována tradiční lidskou činností.

Dělat to jako kdysi

„Dnešní jihoevropská krajina zažívá v podstatě ochlazení, zarůstá lesem a unikátní jižní druhy jsou nahrazovány široce rozšířenými druhy severskými,“ zdůrazňuje Martin Konvička. Situaci nijak nepomáhají ani dobře míněné environmentální politiky.

„Všude v jižní Evropě vidíme růst slunečních a větrných farem, které jsou umísťovány do nejcennějších bezlesých lokalit,“ upozorňuje Alena Bartoňová, další z autorek studie.

Aby se zachovala jedinečná středomořská biodiverzita, je nezbytné chránit a udržovat tradičně spravovanou otevřenou krajinu – pasené trávníky a rozvolněné křoviny, která po tisíciletí vytvářela a podporovala život místních druhů.