Je to nepříjemné probuzení. Havlíček otevře oči, ale u jeho postele nestojí ani manželka Julie, ani bratr František, nýbrž pražský vrchní komisař Franz Dedera, okresní hejtman Ferdinand Voith a četník s ručnicí.
Karel Havlíček Borovský (1821–1856) je rozespalý, dlouho do noci psal, teprve před chvílí si šel lehnout. Přesto vstane, oblékne si župan a se zkříženýma rukama se postaví ke klavíru.
„Přečtěte mi rozkaz!“ vyjede podrážděně na Franze Dederu (1817–1878). Pak si ho celý zakaboněný vyslechne ještě jednou. Na sbalení nejnutnějších věcí a rozloučení s rodinou dostane šokovaný novinář všeho všudy dvě hodiny.
Deportace ho překvapí, protože se domnívá, že k takovému jednání nemá vláda právo. Ovšem na odpor ani nepomyslí a nakonec prohlásí, že půjde s policisty. Krátce nad ránem 16. prosince 1851 odvedou hlasitého kritika císařského režimu k přistavenému dostavníku.
Potrestaný bez soudu
Spisovatel, žurnalista a politik tehdy jen pár týdnů bydlel v Německém Brodě u svého bratra Františka, který po jejich otci převzal živnost. Tehdejšímu císařskému režimu byl už dlouho trnem v oku.
Jeho články a názory začaly ještě víc vadit po revolučním roce 1848. Tři roky nato byl postaven před kutnohorský soud a obviněn z několika přečinů. Vyvázl, ale ne na dlouho.
V prosinci 1851 ho císař František Josef I. (1830–1916) na doporučení ministra Alexandra Bacha (1813–1893) nařídí deportovat. Zvolí odlehlý Brixen v Tyrolsku.
Sám v kočáře
Mrzne, až praští. Cesta přes zasněžené hory je náročná. Trvá skoro týden. Jednou se dokonce splaší koně a Havlíček je údajně jediný, kdo se je odváží zastavit.
„Ostatní z kočáru vyskákali a já sám se čtyřmi koňmi jsem cvalem do své deportace ujížděl, až se mi poštěstilo opratí se zmocniti a koně zastaviti,“ svěří se po příjezdu do Brixenu v dopise Františku Palackému (1798–1876).
Zdejší pobyt je pro něj deprimující. Je stranou dění a o zapadlém městečku mluví jako o „zkaženém hnízdě plném hlupáků a pokrytců“. Hmotnou nouzí ale rozhodně netrpí.
Od rakouského ministerstva dostává na živobytí 500 zlatých ročně, což je v tehdejší době plat vyššího úředníka. Domů se Havlíček vrátí po necelých čtyřech letech.
