Jako by toho neštěstí nebylo dost. V lednu 1770 císař Josef II. pohřbil svoji osmiletou dcerku Marii Terezii, která zemřela na zápal plic.
Uplyne jen pár měsíců, a už musí čelit další tragédii – habsburskou monarchii kvůli rozmarům počasí zachvátil hlad!
Jeden rok řádí silné deště. Ten další pro změnu napadne v březnu půl metru sněhu, který vydrží na polích přes dva týdny. Následně se dostaví povodně, a sedláci tak mohou zasít obilí teprve ke konci dubna.
Snad by ale ještě bylo všechno v pořádku, kdyby mokré počasí nevystřídalo neobvyklé sucho. Trvat bude měsíc a půl a zůstane po něm velká spoušť…
Snědí i kočku
Kvůli rozmarům počasí postihne habsburskou monarchii v letech 1769 a 1770 neúroda. Nejvíce tehdy strádají Čechy a Slezsko, o něco lepší je situace na Moravě a v Rakousku.
Úřady už na jaře 1770 zakazují vývoz obilí z Čech a ještě téhož roku opatření rozšíří na celou říši. Ani to ale nepomůže a velkou část monarchie zachvátí hladomor, s jehož následky se lidé budou potýkat několik let.
V zoufalství jedí téměř všechno, co jim přijde pod ruku – trávu, kořínky, kopřivy, hořké lupeny nebo slupky ze žaludů. Chleba pečou z pilin a přidávají do něj kousky zelí. Neváhají pozřít maso ze psů a koček ani z uhynulého dobytka.
Obilí od armády
Rakouská panovnice Marie Terezie (1717–1780) řešením katastrofy pověří svého syna a spoluvladaře Josefa II. (1741–1790), který se na podzim 1770 rozjede po říši. „Čechy se málem položily.
Hlad ničí zemi a bude tuto zemi ničit ještě více, protože nikdo neví, co podniknout,“ líčí v jednom z dopisů své matce. Na jaře 1771 Josef II. v rámci humanitární pomoci uvolní 40 000 zlatých.
Současně přikáže otevřít vojenské sklady s obilím a nechává dovážet potraviny z Uher. I to je však málo a hlad se šíří dál.
Zlaté časy spekulantů
Ceny obilí mnohonásobně vzrůstají, čehož se snaží zneužít nejrůznější spekulanti. Například dvoukilový bochník chleba stojí v roce 1771 deset krejcarů (zhruba stejnou částku vydělal tesařský tovaryš za jeden den).
Hladomor z počátku 70. let 18. století si jen v Čechách nakonec vyžádal přibližně 250 000 obětí (10–15 procent tehdejšího obyvatelstva), v celé habsburské monarchii pak umírá asi 1 000 000 lidí.