„Celých šest let neviděla Alžběta Kristýna svého manžela. „Jak ho ta válka změnila, jak zestárl,“ pomyslí si, když se Fridrich konečně objeví. „Přibrala jste, madame,“ řekne krátce pruský král, než se otočí ke své sestře a vroucně ji obejme.
Není to poprvé, co Fridrich II. Veliký (1712–1786) svoji manželku, královnu Alžbětu Kristýnu (1715–1797), tímto způsobem ranil. Jejich manželství je vůbec podivné, za dlouhých 53 let k sobě v podstatě nenajdou cestu. Proč? Podle historiků mohl být Fridrich homosexuál…
Otec mu lhal
„Zrádce!“ zlobí se Fridrich na svého otce, pruského krále Fridricha Viléma I. (1688–1740), který ho v dětství tyranizoval. Slíbil mu, že si bude moci vybrat z několika princezen, a teď tohle.
Má si vzít Alžbětu Kristýnu, sestřenici budoucí rakouské panovnice Marie Terezie (1717–1780), jež údajně příliš inteligence nepobrala (to však není pravda).
Nakonec rezignuje, ale současně se zapřísahá, že svoji nastávající nikdy v životě nebude milovat!
Krátká idylka
Stojí před oltářem a po tvářích se mu koulejí slzy. Svatbu, která se koná 12. června 1733, chce mít Fridrich rychle za sebou.
Nešťastná novomanželka nenachází pochopení ani u dalších členů královské rodiny, oblíbí si ji pouze Fridrich Vilém I. V létě 1736 se ale oba manželé přece jen trochu „sblíží“. Tehdy se totiž přestěhují na zámek Rheinsberg (asi 70 kilometrů od Berlína).
Fridrich je zde šťastný a to se projeví i na jeho vztahu k Alžbětě Kristýně. Ne však nadlouho.
Dodrží svůj slib
Fridrich usedá na pruský trůn v květnu 1740. Otci krátce před jeho smrtí dal slovo, že se nerozvede. Slib dodrží, ale Alžbětu Kristýnu odstaví na vedlejší kolej. Téměř se s ní nestýká a odstřihne ji od dvorského života…. Léta běží a královna se naučí žít sama.
V koutku duše ale doufá, že jí manžel přeci jen projeví svou lásku. Marně.
Ve své závěti však na ni Fridrich nezapomene…„Královně zůstavuji k příjmům, které již pobírá, ještě deset tisíc tolarů ročně jako příplatek … Zároveň žádám svého synovce (následníka trůnu Fridricha Viléma II. – pozn. red.), aby jí nadále projevoval úctu… i jako panovnici, jež se nikdy nezpronevěřila svým ctnostem.“