Měla to být hračka. Skupina rytířů vyjede na Vítkov a rozpráší obranu dvou srubů. Jenže husité se nenechají zastrašit a srdnatě se brání. Křižákům je navíc na úzkém svahu hory nějak těsno. Propadají panice, která záhy zachvátí celé vojsko!
Když to nejde po dobrém… Po dohodě s papežem vyhlašuje římský král Zikmund Lucemburský (1368–1437) v březnu 1420 křížovou výpravu proti Čechám. Je nejvyšší čas ten „husitský vřed“ vypálit.
Bratr Václava IV. (1361–1419) postupuje s rozvahou. V dubnu rozbije svůj hlavní stan v Kutné Hoře a pomalu utahuje smyčku kolem Prahy.
Důležitá skulinka
Zmocní se Loun, Mělníka a Litoměřic. České metropoli mezitím přispěchá na pomoc Žižkovo vojsko a několik dalších husitských armád. Na konci června 50 000 křižáků Prahu neprodyšně obklíčí. Vlastně… Až na jednu malou, ale důležitou skulinku:
Špitálské pole (dnešní Karlín) s blízkým vrchem Vítkovem, kudy je město zásobováno. Aby Zikmundovi muži tuto důležitou trasu nezabrali, zbudují pražané na Vítkově dva pevnostní sruby, obehnané příkopem a zídkou.
Zastírací manévr
Lucemburka tlačí čas. Živit tak početnou armádu stojí spoustu peněz. Místo zdlouhavého dobývání se rozhodne Prahu vyhladovět. 14. července 1420 proto zaútočí část křižáků v prostoru Špitálského pole. Záhy však husité zjišťují, že jde pouze o zastírací manévr.
Hlavní úder Zikmundovi rytíři vedou na vítkovské pevnůstky, které údajně brání jen 26 mužů a tři ženy (jiné zdroje uvádějí 60 mužů). I ti však dokážou nepřítele zastavit.
Ústup se mění v úprk
Na úzkém hřebeni hory totiž nemohou těžkooděnci uplatnit výhody své zbroje. A když už to vypadá, že obránci přece jen padnou, objeví se nečekaná pomoc – Žižkovi pěšáci. Rytíři se snaží ustoupit, což se jim ale kvůli nedostatku volného místa nedaří.
Propuká mezi nimi panika. Chaos, který svým útěkem vyvolají, se postupně přenese i na hlavní část křižácké armády na Špitálském poli. Netrvá to dlouho a všichni žoldnéři se v podstatě rozprchnou.
„Srážka nevelká nasazením jednotek, trváním, počtem padlých, vlastně bitka lokálního charakteru, rozhodla o úplném nezdaru první protihusitské kruciáty,“ líčí současný autor Petr Hora-Hořejš.