Plynný obr Jupiter je od Země vzdálen asi 4,5 astronomické jednotky.

Pokud si odmyslíme představy autorů sci-fi, je život na něm prakticky vyloučen. Přesto se zdá, že lidstvo se mohlo vyvinout i díky působení této největší planety sluneční soustavy.

Podíváme-li se na většinu dosud objevených planetárních soustav, něco nám přijde divné. Obvykle se poblíž mateřské hvězdy vyskytují planety s pevným povrchem, avšak ty jsou mnohem větší než Země.

A také mnohem žhavější, vždyť jejich oběžné dráhy bývají u hvězdy blíže než ta, po které obíhá Merkur kolem Slunce.

Neobvyklá soustava

Náš solární systém však vypadá poněkud jinak. Poblíž Slunce krouží čtyři relativně malé planety s pevným a v případě Země i s tekutým povrchem. Pak následuje pás mrňavých planetek a za ním se zjeví dva velcí obři:

Jupiter a Saturn. A nakonec, už ve velké vzdálenosti od Slunce, obíhají dva ledoví obři Uran a Neptun. Planety se od sebe liší nejen velikostí či složením.

Ukazuje se totiž, že ve svých rodných listech nemají stejná data narození, například ledoví obři jsou starší než Země či Venuše.

Čím jsou tyto anomálie způsobeny? Podle výzkumu badatelů z prestižní Princestonské univerzity je s velkou pravděpodobností má na svědomí Jupiter. V mladých a bouřlivých letech sluneční soustavy nechybělo příliš k tomu, aby se velké planety, tzv.

superzemě, uhnízdily poblíž Slunce podobně, jako je tomu v jiných systémech. Kdyby se tak stalo, Země by zcela jistě nevznikla, a historie by druhu homo sapiens by se nikdy nezačala psát.

Jak se hraje planetární kulečník?

Jupiter se však rozhodl, že si na velké skalnaté planety, které byly menší než on, posvítí. I on se vydal směrem ke Slunci a zastavil se zhruba na dnešní oběžné dráze Marsu. Gravitačním působením doslova vykolejil tělesa obíhající před ním.

Došlo ke srážkám a k rozpadům, některé z planet v nastalém zmatku zabloudily do žhavých útrob Slunce, kde se vypařily. Jupiter si tak zahrál jakýsi planetární kulečník.

Později se Jupiter začal od Slunce vzdalovat, což bylo dáno i gravitačním působením Saturnu. Z trosek a prachu obíhajícího kolem Slunce se začaly znovu formovat planety. Materiálu však již bylo méně, takže žádní giganti zde nevznikli.

Tak se tedy podle vědců zrodily terestrické planety včetně Země. Jupiter tedy životu posloužil zřejmě více, než se dosud tušilo.