Transkontinentální lety jsou pro leckoho noční můrou. Představa třeba dvaceti hodin strávených v letadle asi málokoho naplňuje blahem. Bohužel, cestovatelé si na změnu budou muset počkat nejméně do roku 2050.

Symbolem rychlého letu přes Atlantik byl po dlouhou dobu letoun Concorde. Kdeže však loňské sněhy jsou.

Je tomu již deset let, co se elegantní Concorde vydal na svou poslední cestu přes oceán. Od té doby vzniklo několik konceptů, které mají být základem nového dopravního nadzvukového letadla. Jedním z nich je německý Spaceliner.

Dva dny nebo 90 minut?

V současnosti zabere samotný let z Evropy do Austrálie téměř 20 hodin. Našinec však musí obvykle přestupovat, třeba v Dubaji.

Ve výsledku se pak celá cesta pekelně protáhne a člověk stráví v letadle a na letištích klidně i 40 hodin. Téměř dva dny v takovém prostředí otráví i ty největší milovníky cestování.

Technologové v Německém středisku pro letectví a kosmonautiku (DLR) nyní pracují na vývoji letadla, které by vzdálenost mezi Evropou a Austrálií mělo zvládnout za kratší dobu, než trvá cesta z Prahy do Brna po věčně rozbité dálnici.

Celý let by měl trvat skoro až neuvěřitelných 90 minut. Samozřejmě vše by bylo zvládnuté bez jakéhokoliv mezipřistání. A navíc bez produkce škodlivých plynů.

Kam se hrabe rychlost zvuku

Němečtí vývojáři vycházejí z toho, že jejich stroj bude trošku napodobovat raketoplán. I on využije raketový stupeň, jenž mu dá potřebné zrychlení a vynese jej téměř až k hranici vesmíru, za kterou je považována výška 100 kilometrů nad mořem.

Zatímco současná dopravní letadla se pohybují v letové hladině kolem 10 kilometrů, Spaceliner by měl operovat ve výšce 80 kilometrů. Přistávat v cílové stanici pak bude samostatný dopravní stupeň.

Počítá se s dvěma verzemi, jedna pro 50 cestujících pro lety do Austrálie a druhá s dvojnásobnou kapacitou pro cesty na severoamerický kontinent.

Cestující si v prvních zhruba osmi minutách po kolmém startu vychutnají pocit, jaké je to být astronautem. V těch okamžicích bude stroj pomocí raketového stupně nesen vzhůru.

Poté, co dosáhne letové výšky, raketový stupeň se odpoutá a snese se k zemi, aby se mohl znovu využít. Než Spaceliner zahájí sestupový manévr, měl by se řítit rychlostí, která čtyřiadvacetkrát převyšuje rychlost zvuku.

Cesta mezi Evropou a severní Amerikou by se tímto způsobem stlačila pod jednu hodinu.

Raketoplán nové generace

Což o to, německé plány jsou smělé, téměř revoluční, ale k jejich uskutečnění povede ještě dlouhá a trnitá cesta. Projekt, spolufinancovaný ze zdrojů Evropské kosmické agentury a Evropské unie je zatím teprve v plenkách.

Vždyť inženýři zatím ještě nevědí, jaký přesně bude mít tvar. Podle odhadů DLR se na konstrukčních plánech bude pracovat ještě dlouhých 25 let.

„Náš stroj bude druhou generací raketoplánu, ovšem bude fungovat za zcela jiným účelem,“ slibuje však technolog Martin Sippel.

Je pravdou, že při vývoji Spacelineru lze využít zkušeností získaných pří výrobě raket i raketoplánů. Němečtí inženýři však musí vyřešit především zvýšení spolehlivosti jednotlivých součástek.

To se týká především motorů, protože se dá předpokládat, že nové letadlo bude v provozu každý den, zatímco raketoplány po každém návratu ze své mise prošly několikanásobnou důkladnou kontrolou.

Kromě toho Němci řeší i problémy spojené s ekonomičností provozu, dále analýzu výkonnosti a konstrukce, aerodynamické a termodynamické otázky a řídicí systémy. Je toho tedy ještě víc než dost.

Až se jednou Spaceliner vznese k nebesům, letenka jistě nebude levná, ale vzdálenosti na naší planetě se opět výrazně zkrátí.