Písničky jsou fajn. Stejně jako když si člověk s někým pořádně poklábosí nebo se začte do Bible. Ženy z armády spásy však cítí, že američtí vojáci potřebují ještě něco navíc, aby lépe snášeli všechny hrůzy války.
Spojené státy americké vstoupí do první světové války na jaře roku 1917. Posílí státy Dohody. Spolu s americkou První divizí dorazí na podzim téhož roku do Francie i skupina žen z armády spásy. Vojákům se mají starat o „dobrou náladu“.
Zpívají jim písničky, povídají si s nimi a podobně. „To nestačí. Potřebují péči, na jakou jsou zvyklí z domova.
Nejlépe něco dobrého na zub.“ nepochybuje jedna z dobrovolnic Helen Purvianceová. „Musí to být nějaké jednoduché, a přitom poctivé jídlo!“ má jasno její kamarádka Margaret Sheldonová, které se nápad zalíbí. „Koblihy!“ shodnou se nakonec obě ženy.
Test dopadl dobře
Mouka, vajíčka, cukr, mléko, kypřící prášek a sádlo. Nic víc k jejich přípravě nepotřebují. V armádním skladě najdou všechno až na vajíčka, ta si vyprosí u jednoho místního farmáře.
Hotové těsto rozválejí lahví od vína a jako vykrajovátko použijí prázdnou plechovku. V helmě rozpustí sádlo, ve kterém koblihy osmaží. „Jsou moc dobré!“ oddechnou si Helen s Margaret, když je ochutnají. Test dopadl dobře, a tak hned nazítří připraví novou várku koblížků.
Zakousne se a…
Vojín Braxton Zuber se tváří nedůvěřivě. Zlehka připálené a beztvaré „bochánky“ v něm příliš velké nadšení nevyvolávají. Ale co! Když tak hezky voní… Sáhne po jednom kousku, zakousne se do něj a… Po tváři se mu rozlije blažený úsměv.
Jeho kamarádi hurónsky vykřiknou a zhruba 150 koblih si během chvilky rozeberou. Druhý den se jich usmaží dvakrát tolik, ovšem ani to nestačí. Vojáci jsou z kulinářské novinky u vytržení.
Uplyne pár týdnů a kuchařský tým se sehraje natolik, že dokáže denně připravit 9000 krásně kulatých koblih. Ty už se samozřejmě nesmaží na helmách, ale v rozříznutých sudech od benzinu. A navíc mají díru uprostřed (šlo o takzvané donuty).
Šikovný zlepšovák přinese užitek oběma stranám. Kuchařky si usnadní smažení koblih (v oleji se lépe otáčejí) a vojáci s nimi mohou snáz manipulovat: Jednoduše si je navléknou na kus klacku, který labužnicky „okusují“.