Konečně Paříž. Nemůže se jí nasytit. Ty tam jsou hrůzy z pogromů v rodné Varšavě, před nimiž jejich židovská rodina uprchla do Francie. Protloukají se sice, jak se dá, ale Anna nehodlá zůstat jen nějakou obyčejnou švadlenkou.
Napřed pozpěvuje po ulicích na Montmartru, postupně se propracuje k angažmá ve stále populárnějších kabaretech. Anna Heldová (1872–1918) má oheň v těle, její oči umějí uhranout. Utopí se v nich i o hodně starší uruguayský boháč Maximo Carrera (†1908).
Ožení se s ní, zahrne ji přepychem, mají spolu dceru, ale Anna si dál žije po svém, jde si za svou kariérou. V roce 1896 vystupuje v londýnském varieté.
Uloví ji impresário
Na hvězdy má nos. Americký producent Florenz Ziegfeld (1867–1932) přijíždí do Londýna, aby přivezl do svého music hallu novou krev. „Ta holka má šťávu,“ zamne si ruce, když uvidí Annu na scéně. Nabídne jí smlouvu. Plácnou si a za měsíc Anna odjíždí do Ameriky. „Je tak francouzská,“ rozplývají se její obdivovatelé. Herečka se ničeho nebojí.
Pózuje v korzetu, později si dokonce zatančí se slonem. Ziegfeld už ji nebere jen jako kasovní úspěch, zamilovali se do sebe. Ovšem Anna se ještě v Paříži stala katoličkou, nemůže se rozvést. Žijí spolu pár let, ale pak se její „Flo“ začíná poohlížet po jiných, mladších herečkách. Annu to sice bolí, ale naschvály mu nedělá.
Naopak, přivede ho na skvělou myšlenku – po způsobu pařížského kabaretu Folies Bergère uvést na Broadwayi nový typ varietní show s názvem Ziegfeld Follies.
Navléká si hadí kůži
„Vypadá jako přezdobený svatební dort,“ strefuje se do ní kritika. V Paříži si nechala Heldová ušít speciální kostým z lesklého a průsvitného krepdešínu, zdobený hedvábnými růžemi, sametem a vlečkou z orchidejí.
Jednou si vyrazí v šatech potřených mlékem, aby napodobila hadí kůži, jindy ve střevíčkách s podpatky zdobenými rubíny a diamanty. Její vosí pas je předmětem mužského obdivu a ženské závisti. Stahovat se příliš nepotřebuje, ale korzety zbožňuje, což se podle tisku podepisuje i na jejím zdraví.
Při turné koncem roku 1917 onemocní zánětem pohrudnice, přesto hraje dál. V lednu 1918 už je tak slabá, že neunese ani speciální kostým s obrovskou vlečkou jako paví ocas. Záhy umírá.
Facebook
Twitter
RSS