Jediná designérka světa, která navrhla více než dvacítku čínských mrakodrapů, je rodačkou z Hořic. První z nich naprojektovala, když jí bylo necelých 30 let.
Staví města, luxusní hotelové komplexy i multifunkční centra a její výškové budovy se doslova dotýkají oblohy. Jaká byla její cesta k exkluzivitě v jejím oboru?
Jak jste se dostala k příležitosti začít rozvíjet svou kariéru mimo Českou republiku?
Po zkušenostech z Londýna jsem s 800$ v kapce odletěla do San Francisca hledat práci. Vyšlo to, bez kontaktů a známostí jsem začala pracovat jako architekt u malé architektonické firmy. Lákaly mne ale větší výzvy, především Asie.
Po dokončení inženýrského studia jsem do internetového vyhledávače zadala Shanghai-Architecture-Jobs a do dvou dní jsem měla práci v Číně. Odlétala jsem do neznáma, do 20milionové metropole, ale vyplatilo se to.
Kdo vás ovlivnil natolik, že jste se rozhodla pro druh architektury, kterou světu přinášíte?
Vždy jsem obdivovala japonský minimalismus, konkrétně architekta Shigeru Ban. Japonsko jsem si zamilovala. Setkávání s ním mi kompletně změnilo názor na vnímání prostoru a architektury jako takové.
Trvalo to roky, ale teprve v Japonsku jsem pochopila, že architektura jde dělat i jinak, než jak jsme zvyklí ze starého kontinentu či Ameriky. Japonci jsou mistři propojení exteriéru a interiéru. Stejné principy uplatňuji i ve svých projektech.
Navrhujete mrakodrapy. Jak se k takové práci dostane někdo, kdo se narodí v zemi historických budov, venkovských stavení a panelákových sídlišť?
Můj právník mi kdysi řekl, že jsou to sami klienti, kteří vybírají vaši specializaci. Pokud navrhnete jeden větší projekt a podaří se, velmi pravděpodobně budou následovat další zakázky podobného typu.
Když dostanete šanci, musíte do toho dát vše, protože druhá už nepřijde. Samozřejmě, že za každým úspěchem je neskutečné množství dřiny a odříkání. Vše se navíc násobí časem.
Svými realizacemi jste ohromila svět. Získala jste i řadu velmi prestižních ocenění…
Ano, těch vyhraných soutěží bylo za posledních několik let skutečně hodně. Kdybych ale měla vybírat, tak mne potěšilo, že jsem ve vyzvané mezinárodní soutěži porazila architekta, který navrhl nejvyšší mrakodrap světa – Burj Khalifa (úsměv).
Ve své práci jste jistě obklopena řadou velmi úspěšných lidí a společností, pro které navrhujete…
Máte pravdu, pohybuji se ve společnosti velmi vlivných a bohatých lidí. Především se jedná o prezidenty velkých čínských korporací a politiků. Zároveň jsem navrhla město pro milión obyvatel i mrakodrap vyšší než Eifellova věž.
Pracovala jsem pro klienty zvučných jmen, jako je rodina Lamborghini a potěšila mne i nabídka od světově známe britské architktky Zahy Hadid s nabídkou vedení její čínské pobočky, ale mým snem bylo navrhovat pro Steva Jobse. To už se mi bohužel nesplní.
Okolo stavby mrakodrapů se jistě točí nemalé finanční částky. Jaká byla vaše nejluxusnější realizace?
Velká část mých projektů má rozpočet přes 3,5 miliardy korun. Navrhovala jsem ale i komplex za více než 3 miliardy dolarů. I soukromé vily, které navrhuji, jsou často velmi drahou záležitostí. Rukou mi prošly i takové, které stály 9 milionů euro.
Máte procestovaný kus světa, které místo vás ale stále fascinuje natolik, že se do něj vracíte ráda?
Vždy jsem snila o tom, že budu mít pět domovů rozesetých po celém světe a pendlovat mezi nimi. To se mi splnilo. Doma mám v Noumea v Nové Caledonii, v Šanghaji v Číně, v Bordeaux ve Francii, v San Franciscu v USA a u nás v Praze.
Každé z měst má jiné genius loci a svou kvalitu. Miluji cestování, baví mne poznávat různé kultury a styly. Inspiruje mne to.
S Čínou je nechvalně spojené kopírování Setkala jste se i yy někdy s tím, že by vaši práci někdo napodoboval?
Číňané nechápou problém spojený s kopírováním. Od školního věku se učí znaky jejich co nejpřesnějším kopírováním. Naštěstí v architektuře forma následuje funkci, takže i když vnější formu zkopírují, nebude nikdy fungovat tak dobře, jako její originál. Což jim ovšem vůbec nevadí.
Kopírování je problém, se kterým se setkávám denně. Jen těžko se dá proti němu bojovat. V Číně se ale říká, že kopírováním skládají úctu mistrovi, jehož napodobují. Tak to mě uklidňuje.
