Zápasy, soutěže ve zpěvu či recitaci, závody triér na mořských vlnách. Athéňané v létě 438 př. n.  l. pořádají Velké Panathénaje, oslavy k poctě bohyně Athény.

Při té příležitosti dochází k zasvěcení jejího nového chrámu v jižní části Akropole – Parthenonu.

Athény jsou na vrcholu. Jako námořní velmoc stojí v čele Délského spolku, který tvoří až 200 řeckých měst. Většina z nich za příslib vojenské ochrany pilně přispívá do společné pokladnice, nacházející se v Athénách.

S dostatečným množstvím peněz se athénský státník Perikles (500–429 př. n. l.) může pustit do smělých projektů. Parthenon, s jehož stavbou se začíná v roce 447 př. n. l., bude jedním z nich.

Platit ze svého nemusí

„Zneužíváte své moci!“ napadají Perikla jeho oponenti z řad athénské aristokracie, které není po chuti řada z jeho rozhodnutí. „Dobře, budu tedy všechno platit ze svého, ale pak bude na každé stavbě vytesáno mé jméno,“ odpovídá jim moudrý muž.

Toho se vznešení Athéňané zaleknou a už mu nadále do způsobu financování jeho projektů nemluví. Náklady na stavbu Parthenonu se vyšplhají na 500–700 talentů stříbra, přitom jeden talent odpovídá více než 26 kilogramům drahého kovu.

Rezerva na horší časy

Mnohem větší cenu než samotný chrám má však 12metrová socha bohyně Athény ze zlata a slonoviny, která se nachází uvnitř. Zhotovil ji skvělý sochař Feidias (asi 490–asi 430 př. n. l.). Hodnota zářícího kolosu se odhaduje na 700–1000 talentů.

Roucho bohyně v ceně 616 talentů je snímatelné. „Když bude nejhůř, můžete ho použít jako finanční rezervu,“ radí Perikles spoluobčanům. Socha je do chrámu umístěna v roce 438 př. n. l., v době jeho zasvěcení.

Bohyně místo ostrahy

„Starověcí autoři zmiňují, že Athéňané na Akropoli umístili svůj městský poklad, který mohl mít hodnotu až 3000 talentů, ale už neříkají kde,“ prohlašuje kanadský vědec Spencer Pope.

Sám tvrdí, že to muselo být právě v Parthenonu, konkrétně na jeho půdě, která se do dnešních dnů nedochovala. O existenci podkroví v Parthenonu ujistil vědce nález zbytků schodiště, které podle všeho nemělo rituální význam.

Navíc je umístění pokladnice do chrámu bohyně Athény přímo ideální – vždyť kdo by se zde odvážil krást?!