Jako většina dnešních zvyklostí i za tento rozšířený koníček můžeme poděkovat antice. Ostatně i samo slovo autogram pochází z řeckého autographon čili napsáno vlastní rukou.
V Řecku vládci označují své výnosy pečetí a občas přihodí i rukou psaný podpis, aby mu dodali patřičnou váhu. Takových si Řekové obzvláště cení a uchovávají ve speciálních knihovnách vedle rukopisů svých literárních velikánů.
Velkými sběrateli podepsaných rukopisů jsou Ptolemaiovci, kteří jako první mají pro nákup rukopisů s autogramy neomezený fond a pro zisk cenných listin udělají cokoli. Třeba Ptolemaios III. (284–222 př.n.l.) si od Athén vypůjčí originální rukopisy velikánů jako jsou Sofokles, Euripides či Aischylos a bez mrknutí oka složí požadovanou záruku ve stříbře.
Samozřejmě si originály nechá a zpět pošle jen kopie, protože si jich cení víc než stříbra. Mezi prvními sběrateli rukopisů s podpisy je i Plinius starší (23–79), který má velkou sbírku a je jedním z prvních, který rozlišuje jejich cenu podle dostupnosti.
„Dopisy Cicerovy nejsou neobvyklé, zato dopisy Julia Caesara jsou opravdovou vzácností a jich nejvíce si cením.“
Když není rukopis, stačí podpis
Italský básník Francesco Petrarca (1304–1374) cestuje po celé zemi a v klášterních knihovnách hledá vzácné rukopisy. Není jediný. Evropu brzy nato křižují lovci rukopisů, pátrající po ověřených a hlavně podepsaných pokladech. Ne každý má prostor, kde by je mohl skladovat, proto se sbírání stále více omezuje na podpisy.
A ne každý má přístup podpisům celebrit, proto začnou lidé sbírat alba s podpisy svých známých. Říká se jim alba amicorum (alba přátel) a to nejstarší je sestaveno roku 1466. Samozřejmě čím víc je v něm podepsaných vysoce postavených lidí, tím lépe.
Taková alba se vystavují na večírcích a fungují i jako doporučení pro postup ve společenském žebříčku.
Autogram je hit
V 18. století Sir Richard Phillips (1767–1840) jako první pochopí finanční hodnotu autogramů. „Za autogram George Washingtona bych měl v Americe dostat opravdu velký kus půdy,“ tvrdí. Autogramy se navíc stávají hitem. Přibývá sběratelů a rozšiřuje se i definice významné osoby.
Stále žádanější jsou hudebníci, sportovci i spisovatelé. Kolem roku 1830 se rodí skutečný trh s autogramy. Objevují se v dražbách a Angličan Thomas Thorpe (1791–1851) začne vydávat jejich katalogy. Roku 1841 už jich nabízí přes 16 000.
Také Amerika propadá sbírání autogramů. Prvním velkým sběratelem je William B. Sprague (1795–1876), jemuž rodina George Washingtona v roce 1815 povolí probrat korespondenci prvního prezidenta, pokud dopisy, které si vezme, nahradí kopiemi. U nás patří k největším sběratelům buditel Václav Hanka (1791–1861).
Honba za autogramy
V moderní době se žádostem o autogram nevyhne prakticky žádná známá osoba. Vše se navíc stává obrovským byznysem, kde se ročně protočí miliardy dolarů. Některé osobnosti, jako třeba astronaut Neil Armstrong nebo ex-beatle Ringo Starr, dokonce přestali autogramy poskytovat, když zjistili, že se s nimi kšeftuje. Jejich cena okamžitě vylétla nahoru.
Facebook
Twitter
RSS