Dokázali to! Jejich dlouhá a strastiplná výprava je u konce. Jakmile portugalští námořníci zahlédnou v dáli Belémskou věž, spadne jim kámen ze srdce.

Teprve při pohledu na dominantu lisabonského přístavu uvěří, že jejich utrpení skončilo a v pořádku se vracejí domů…

Z lisabonské čtvrti Belém vyplouvají lodě do všech koutů světa. Důležitý přístav v deltě řeky Tajo láká piráty, a tak se za vlády Jana II. Portugalského (1455–1495) začíná opevňovat.

V budování obranného systému pokračuje i Janův nástupce Manuel I. (1469–1521).

Mimo jiné nechává postavit strážní věž v pozdně gotickém (manuelském) stylu. Vybere pro ni místo na malém ostrůvku kousek od břehu řeky Tajo a její realizací pověří Francisca de Arrudu (†1547).

Zkušený architekt v minulosti řídil výstavbu několika portugalských pevností v severní Africe a maorský styl dekorativního umění uplatní i v této zakázce.

Čtyřpatrová, 35 metrů vysoká Belémská věž se začíná budovat v roce 1515 a dokončena je o šest let později. Čistě obrannému účelu dlouho sloužit nebude, brzy se pro ni najde i jiné využití.

Kobky zaplavuje voda

V Portugalsku vládnou v letech 1580–1640 španělští Habsburkové. Při jejich cestě na zdejší trůn se výrazně angažoval vévoda z Alby (1507–1582), který na konci léta 1580 obsadil Lisabon a záhy byl jmenován portugalským vicekrálem. Belémskou věž zabere pro sebe.

Udělá z ní vězení! Pobyt v jejích podzemních kobkách není nic příjemného, protože často bývají zaplavovány vodou. Odsouzení si v nich budou odpykávat trest ještě v 18. století, zatímco horní patra využívají celníci.

Sama věž, postavená z vápence, pak projde v průběhu staletí hned několika rekonstrukcemi. Svoji současnou podobu – zdobnější než byla ta původní – získává zhruba v polovině 19. století a od roku 1983 ji chrání UNESCO.

(Zdroj: HISTORY revue)