Bert Stern: Marilyn Monroe naposledy

Je mu 26 let, když ji poprvé spatří a zatouží ji fotit. O deset let později je uznávaným fotografem, který má lukrativní smlouvu s časopisem Vogue. Na dosah má i splnění dávného snu.

„Ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká,“ zpívá Jarek Nohavica v jedné písni. Dokonale to sedne k pohledu na Marilyn, která si užívá příjemné focení, aniž tuší, že je poslední, že za pár týdnu bude mrtvá.

Je konec června 1962 a on sedí v apartmá 261 losangeleského hotelu Bel Air, které se proměnilo v provizorní ateliér. V lednici se chladí Dom Pérignon, ročník 1953, a on čeká na Marilyn Monroe (1926–1962), která má dorazit každou chvíli. Nakonec je sice z „chvíle“ pět hodin, ale Stern čekání nelituje. Hvězda mu vyrazí dech hned několikrát.

Poprvé když spontánně souhlasí s návrhem na focení, podruhé když ji konečně spatří ve vestibulu hotelu. Přijela sama, žádní bodyguardi, žádní poskoci a tiskoví agenti. „Byla štíhlá a vláčná, jemně zaoblená na správných místech, a zcela sama sebou.“ vzpomíná později. Žádný make-up, žádná imitace, ale skutečná, krásná žena. Nakonec mu vyrazí dech přístupem.

„Kolik mi dáte času?“ ptá se jí a doufá, že to bude alespoň pět minut.

„Kolik chcete,“ odpoví mu s úsměvem a je z toho skoro 12 hodin, během nichž Stern dostane vše, co si namane.

Během tří sezení Stern s Marilyn pořídí 2571 fotografií. Černobílých, barevných a diapozitivů.

Marilyn vychází vstříc všem požadavkům, nechá se fotit bez make-upu a dojde dokonce i na nahotu, kterou kryje pouze šátek z průsvitné látky. Ve Vogue jsou fotkami nadšení. Věnují mu osm stran, ale chtějí ještě pár černobílých snímků. Následují další dvě focení, během nichž vznikají další z možná nejlepších fotek herečky, která je jednou provždy největším sexsymbolem v historii.

O pár dnů později jí posílá fotografie ke schválení. Dvě třetiny se vrátí přeškrtané barevným fixem nebo zničené jehlicí do vlasů. A o pár týdnů později slyší Stern z televize neuvěřitelnou zprávu. Marilyn je mrtvá!

S oslavy života a krásy se stává epitaf.