Angličané jsou unavení, hladoví a přes noc je ještě skropil déšť. Tuší, že dnešní bitva bude dost možná jejich poslední. Kolem kopce u vísky Azincourt, kde jsou utáboření, se totiž rozprostírá mnohonásobně početnější francouzské vojsko.

A to je nenechá jen tak odejít. V tu chvíli ještě Angličané netuší, že proklínaný déšť je vlastně jejich záchranou.

Stoletá válka zuří s přestávkami již 78 let a její konec je v nedohlednu. U Azincourtu na severu Francie však nastane zásadní obrat, kterým konflikt vstoupí do své závěrečné fáze.

Francouzský velitel Karel z Albertu (1368–1415) nepřítele obklíčí 25. října 1415. Ačkoli ví, že čas hraje v jeho prospěch, a místo útoku může sledovat, jak Angličanům docházejí zásoby, ostatní páni země galského kohouta jsou netrpěliví.

Právě to se stane jednou z příčin jejich porážky. Krátce poté, co vyrazí na zteč, se jejich tříliniová formace rozdrobí. Všichni se totiž tlačí dopředu za „jistým“ vítězstvím. Střelce s kušemi tím ale rytíři zatlačí za sebe, a ti jsou jim tím pádem k ničemu.

Angličané pod vedením svého krále Jindřicha V. (1386–1422) mezitím zaujímají svá místa – pěchotní řad chrání z obou stran bitevní úžiny lukostřelci.

Králi usekli korunu

Jakmile se útočící Francouzi přiblíží na vzdálenost 250 metrů, zasypou je Angličané mračnem šípů. Urození rytíři padají z koní, neurození nemají z čeho padat.

Všichni se ale zakrátko setkají v rozbahněné lázni, z níž se není lehké dostat, zvlášť v těžké zbroji. Salvy šípů jako by neměly konce – vždyť si jich také Angličané přivezli asi tři miliony. Některým Francouzům se přesto podaří probít až k nepříteli.

Jeden rytíř se dokonce ocitá v blízkosti Jindřicha a urazí mu kus koruny z helmice. Pak jsou ale Francouzi zatlačeni nazpět. Zemi galského kohouta spadne u Azincourtu hřebínek.

Uvádí se, že během bitvy padlo možná až 10 000 mužů, většina z toho na francouzské straně.