Pravé křídlo Vladislavovy armády se sesypalo a Litevci hromadně prchají. Záhy křižáci zaútočí na střed nepřátelské formace a zle dotírají na družinu polského krále. Zdá se, že o výsledku bitvy je rozhodnuto, jenže opak je pravdou. Litevská jízda se totiž na bitevní pole vrátí!
Vleklé spory mezi Řádem německých rytířů a Polskem vrcholí, bude se válčit! Záminkou k rozpoutání konfliktu se v roce 1409 stává povstání ve Žmudi, řádové části Litvy, které Poláci podpoří. Velmistr řádu Oldřich z Jungingenu (1360–1410) si to nenechá líbit a vyhlásí polskému králi Vladislavovi II. Jagellovi (asi 1363–1434) válku. Dochází k drobným šarvátkám, nicméně nějaká zásadní bitva je zatím v nedohlednu. Oba tábory musejí doplnit síly. Zatímco řád verbuje žoldnéře hlavně v německých zemích, Anglii či Dánsku, většinu Vladislavova vojska tvoří Poláci, Litevci a Tataři. Vidina zisku přiláká i Čechy, a to nejspíše do obou armád. V létě 1410 vytáhne polský král do pole a u vesnice Grunwald se konečně střetne s Oldřichovým vojskem.
Nečekaný návrat
V noci se strhla vichřice, která napáchala v obou táborech velké škody. Byť jsou vojáci nevyspalí, nazítří ráno zaujmou svá místa v bojových formacích. Bitva u Grunwaldu vypuká kolem deváté hodiny a řádovým rytířům se brzy podaří rozprášit nepřátelské pravé křídlo, jemuž velel Vladislavův bratranec Vitold (asi 1350–1430). Pak zatlačí na hlavní síly polského krále a zdá se, že už jim vítězství neunikne. Jenže v kritické chvíli se do boje vrací Vitold. Znovu se mu podařilo zformovat převážnou část prchajících Litevců a v jejich čele nyní napadne řádové vojsko z týlu. Oldřich z Jungingenu se vrhne přímo na Vladislava, ale je zabit. Bitva se změní na masakr rytířů, kteří ve zmatku hromadně utíkají. Poláci u Grunwaldu vítězí a moc řádu německých rytířů začíná v oblasti Baltu postupně slábnout…
Facebook
Twitter
RSS