„Vlákáme britské lodě do pasti,“ mne si ruce německý admirál. Je přesvědčený, že na nepřítele vyzraje a uštědří mu pořádnou lekci. Blíží se námořní bitva, která vejde do dějin jako jedna vůbec z největších v historii lidstva.

„Musím pozvednout morálku mezi německými vojáky i občany,“ umiňuje si v průběhu první světové války admirál německého císařského loďstva Reinhard Scheer (1863–1928). To může dokázat jen porážka nepřítele!

Vymyslí proto důmyslný plán: s pomocí pěti bitevních křižníků vyláká po částech Grand Fleet – hlavní loďstvo britského Královského námořnictva – z přístavů a postupně je vystaví ničivému německému útoku. Nebudou mít šanci…

Ponorky to nestihnou

Velitel britské flotily, admirál John Jellicoe (1859–1935), se ale nachytat nenechá. „Němci chystají velkou operaci!“ zjišťují Britové s údivem, když se jim podaří zachytit jejich rádiové vysílání.

Grand Fleet proto vypluje na moře ještě dřív, než německé ponorky zaujmou své pozice. Osudové střetnutí propuká u průlivu Skagerrak mezi pobřežím Jutského a Skandinávského poloostrova.

Rány duní vzduchem, k nebi stoupá dým, lodě se potápějí a své posádky berou nemilosrdně s sebou ke dnu. Poté, co se snese tma, se Jellicoe snaží odříznout Němcům ústupovou cestu. Scheer ale prorazí britské síly a bezpečně proklouzne zpátky na základnu.

Jatka bez vítěze

V chladném Severním moři našlo smrt více než 6000 Britů a 2500 Němců. „Anglické loďstvo bylo poraženo!

Zasadili jsme nepříteli první mohutný úder kladivem, proslulost anglické světovlády zmizela,“ jásá německý císař Vilém II. (1859–1941) ve svém projevu pár dní poté. Britové se naopak bijí v prsa, že jako vítězi vzešli z bitvy právě oni.

Zvítězil tedy vůbec někdo?

Velká Británie přišla o 14 lodí o celkové tonáži 125 000 tun, Němci ztratili 11 lodí s výtlakem 60 000 tun. I přes menší ztráty ale Němci nedokázali otřást britským výsostným postavením na moři a německé Hochseeflotte – hlavní loďstvo císařského námořnictva – už do konce války raději nevypluje z přístavů.