„Ruce vzhůru!“ vykřikne německý voják. Překvapený nepřítel okamžitě odhazuje zbraň. Němci celou posádku největší francouzské pevnosti zajmou, přičemž neutrpí žádnou ztrátu a nevystřelí jediný náboj.
Na bitvu u Verdunu se lépe připravili a jednoznačně vévodí jejímu začátku. Během dalších deseti měsíců to už tak snadné nebude. Co nastane, se nedá popsat jinak než jatka…
Nečekaným útokem se zmocnit strategicky významného území u východofrancouzského města Verdunu, a zásadně tak zkrátit západní frontu první světové války. Takový je plán německého generála Ericha von Falkenhayna (1861–1922).
Chce využít toho, že v oblasti zrovna není mnoho francouzských jednotek, neboť byly převeleny na jiné části fronty.
Po dvouměsíčních přípravách, které zahrnovaly stavění zásobovacích tratí, bunkrů a distribuce milionů kusů munice, Němci 21. února 1916 započnou svůj útok.
Do pár dní se jim podaří překonat první dvě nepřátelské obranné linie a obsadit několik pevností včetně té největší – Fort Douaumont.
Mrtví jsou všude
Překvapení Francouzi se rychle vzchopí a do týdne k Verdunu dopraví přes 190 000 vojáků – většinu z nich po jediné příjezdové cestě, široké pouhých šest metrů. Bitva se pak natáhne na deset měsíců.
Boje skončí až 18. prosince – poté, co Němci vzdají odpor proti postupujícím Francouzům, kteří je vytlačují z dobytých pozic. Během bitvy na obou stranách umírá asi 300 000 vojáků, což je asi 1000 mrtvých denně. 500 000 dalších utrpí zranění.
„Jeden kráter vedle druhého, v každém leželi tři nebo čtyři mrtví, Francouzi i Němci… Obrovský hřbitov lidí. Přeskakujeme mrtvé, bojíme se jich. Zítra jdeme do útoku. Modli se za mne,“ stojí v dopise jednoho z francouzských mladíků domů. Odeslat ho nestihl. Není divu, že se pro masakr u Verdunu vžije označení „mlýnek na maso“.
