„Zrušil jsem plán ústupu. Pokud budeme napadeni, žádný ústup nebude. Pokud tu nemůžeme zůstat živí, pak tu zůstaneme mrtví!“ řekne generál Montgomery svému štábu, sotva v srpnu 1942 převezme velení zdecimované britské 8. armády v Egyptě.

Aby dokázal, že to myslí vážně, nechává spálit všechny ústupové plány. Pak zahájí tvrdý výcvik důstojníků i řadových vojáků. Všem měří stejným metrem a nikoho nešetří.

Současně ale umí ocenit, že každý muž je jiný, což je pro dosažení společného cíle – porážky německých jednotek Afrikakorps – jen dobře. „Někteří jsou dobrými bojovníky v noci, jiní zase dávají přednost boji za bílého dne.

Jedni se cítí lépe na volném prostranství při velkých pohybech vojsk, druhým se díky jejich temperamentu více daří při boji zblízka, v akcích menšího měřítka a v členitém terénu,“ zazní v jednom z jeho prvních vystoupení před vojáky.

Věci si dělá po svém

Stejně jako umí Bernard Law Montgomery (1887–1976) překvapit svoje muže, dokáže zaskočit i Afrikakorps.

„Pravidla tehdejší války“ poruší už na samém počátku své ofenzivy u egyptského El Alameinu na podzim 1942. Jeho útok nezačne přípravnou dělostřelbou brzy ráno, jak je „dobrým zvykem“, ale kolem desáté hodiny večer.

Další novinkou britského generála je pořadí cílů, kterých se musí v průběhu bitvy zbavit. „Až dosud se všeobecně přijímalo jako dogma, že v moderní válce je nutné nejdříve likvidovat nepříteli jeho obrněnou techniku a teprve pak motorizované a pěší jednotky.

Rozhodl jsem se tento postup obrátit… Současně budu držet své tanky stranou a vyšlu je kupředu v patřičném okamžiku,“ vzpomíná Montgomery. K porážce Němců v druhé bitvě u El Alameinu přispěje i jeho schopnost správného úsudku a rychlé reakce na vývoj situace.