Úvod
Věda
Planeta země
Historie
Zajímavosti
Lifestyle
Záhady a napětí
Brutální pokusy na lidech ve jménu vědy! Horší než zvěrstva, která páchali nacisté v koncentrácích!

Je známo, že nacisté využívali vězně v koncentračních táborech k pokusům, jejichž bestiálnosti se jen těžko věří. K šíleným experimentům na lidech ale docházelo i jinde, a to klidně v mírových časech. Kdo a kde se nejvíce provinil proti lidskosti?

Výzkum kazivosti zubů na mentálně postižených ve Švédsku

Kdy: 1947–1951

Kde: Vipeholm, Švédsko

Už v roce 1938 se švédští stomatologové začali zajímat, co je příčinou toho, že se 2/3 populace Švédska potýkají se zubními kazy. V podezření byla strava bohatá na cukry, ale chyběly solidní vědecké důkazy.

Když se rozhořela 2. světová válka (1939–1945), mělo Švédsko jiné starosti. O testování pozitivního dopadu podávání různých skupin vitamínů na prevenci zubního kazu proto lékařská komora a švédská vláda rozhodly až v roce 1945.

Narveme postižené sladkostmi a čokoládou

Experiment probíhal ve středisku pro mentálně postižené ve švédském Vipeholmu. Když ale ani po dvou letech nepřinesl žádné průkazné závěry a hrozilo jeho ukončení, odhodlal se stomatolog Bengt. E. Gustafsson, jež stál v čele pokusu, ke změně.

V roce 1947 rozdělil 436 pacientů léčebny do devíti skupin, které začal ládovat čokoládou, karamelkami, sacharózou a pečivem. To vzbudilo zájem velkých výrobců sladkostí, kteří léčebnu s radostí zásobovali.

Zubům nejvíce škodí Toffifee

Výrobce karamelek dokonce Gustafsson přesvědčil, že potřebuje cukrovinku, která se bude dobře lepit na zuby, protože správně usuzoval, že zubům nejvíce škodí dlouhodobý těsný kontakt s cukry.

Díky tomu vznikly bonbony Toffifee, tehdy ještě bez oříšku uprostřed. Experiment běžel dva roky a slavil jednoznačný úspěch. Každý z účastníků zkonzumoval na 37 kg sladkostí za rok.

Přes 50 účastníků prakticky přišlo o zuby, zbylí trpěli zubními kazy podstatně více než kontrolní vzorek.

Experiment probíhal ve Švédsku.
Experiment probíhal ve Švédsku.

Cukrovinky jsou v tom nevinně

Závěry experimentu jasně potvrdily, že zubní kaz výrazně zhoršuje pravidelná konzumace sladkostí mezi jídly.

Ovšem proti tomuto výsledku se vzbouřili výrobci cukrovinek a požadovali pokračování experimentu, tentokrát ne se sladkostmi, ale se stravou bohatou na cukry (sacharidy).

Pro mentálně postižené to znamenalo, že jejich zuby, již tak zničené prvním pokusem, jim nebyly opraveny, a nadto byly vystaveny dalšímu přílivu cukru. Po dalších dvou letech tak přišli o chrup i ti, u kterých se to nepovedlo předtím.

Cena za krásné zuby

Výrobci cukrovinek byli očištěni, za kazy nemohou sladkosti, ale cukry obsažené v jídle obecně.

Souhrnné výsledky pokusu byly zveřejněny až v roce 1953. Gustafsson byl obviňován z toho, že záměrně tajil závažné závěry svého experimentu a že se nechal koupit cukrářskou lobby.

Eticky rozměr pokusu nikdo neřešil, až v 90. letech na něj upozornili dva univerzitní studenti. Díky experimentu se ve Švédsku sice výrazně zlepšila stomatologická péče, ovšem za cenu bolestivé ztráty zubů postižených osob, které se nemohly nijak bránit.

Rozprašování krvavých bakterií na kalifornské San Francisco

Kdy: září 1950

Kde: San Francisco, Kalifornie, USA

Po hrůzách, jež se odehrály v nacistických koncentračních táborech, byly jasně stanoveny podmínky etického lékařského výzkumu.

Ovšem svět byl rozdělen počínající studenou válkou, a tak se USA rozhodně nechtěly vzdát slibných výsledků, které nabízelo používání chemických a biologických zbraní. Naopak!

Vláda povolila Georgi W. Merckovi (1894–1957), který stál v čele stejnojmenného farmaceutického gigantu, aby pokusy s nimi prováděl v opravdu širokém měřítku, na obyvatelstvu Spojených států.

Jak se šíří „smrtící“ nákaza?

Myšlenka byla prostá: nakazit bakterií nebo virem nízké škodlivosti neznámé lidi a sledovat, jak nákazu šíří. Proběhlo několik neúspěšných pokusů, kdy byl virus natolik neškodný, že si lidé nákazy ani nevšimli, případně vědci ztratili stopu při šíření.

Až experiment v San Franciscu přinesl výsledky. Díky své poloze bylo město považováno za příhodný cíl pro nepřítele. Proto měli čelní představitelé státu zájem zjistit, jak moc je zranitelné.

Bakterie se roznesly po celém městě.
Bakterie se roznesly po celém městě.

Mračna plná bakterií míří ke břehu

Na moře v Sanfranciském zálivu vyplula nenápadná minolovka, který se držela ve vzdálenosti asi tři kilometry od města s 800 000 obyvatel.

Z cisteren na palubě byla v rozmezí sedmi dnů koncem září 1950 vypuštěna hutná mračna bílého dýmu, krytá pověstnou „mlhou v zátoce.“ Obsahovala miliony bakteriálních spor Serratia marcescens, jež způsobují úporné infekce dýchacích a močových cest.

Tvoří v těle červené chuchvalce, podobné krvavé vatě, takže je snadné je u nakažených identifikovat.

Úspěch pokusu přinesl vážně nemocné i mrtvé

Bakterie zamořila prakticky celé centrum města i jeho předměstí, postiženy byly dva miliony lidí. Badatelé z operace SeaSpray byli výsledky experimentu nadšeni, než se v polovině října začaly objevovat případy vážného zánětu močových cest i plic.

Po pitvě u jednoho zemřelého odhalili lékaři původce nemoci a nestačili se divit. Vždyť tato bakterie je přece vzácná!

Když ovšem generál Wiliam Creasy (1905–1987) pověřil své lidí vypracováním studie o neškodnosti bakterie Serratia marcescens a oni se obrátili na odborníky, došlo sanfranciským lékařům, odkud vítr vanul.

Dalších 20 let podobných pokusů

Creasy byl předvolán před senátní podvýbor pro zdravotnictví a přinucen přiznat barvu, jinak se ale nestalo vůbec nic. Podobné pokusy běžely v Americe v přísném utajení dál, a to ještě dalších 20 let.

Až v roce 1969 je z vlastní iniciativy zastavil prezident Richard Nixon (1913–1994). Výskyt infekce v San Franciscu byl však zameten pod koberec jako důsledek tamní špatné hygieny a ničeho se u soudu nedomohl ani vnuk muže, který na infekci zbytečně zemřel.

Neléčení syfilidy u černošských pacientů

Kdy: 1932–1972

Kde: Tuskegee, Alabama, USA

V roce 1929 přijela do Macon County v Alabamě rozvrzaná dodávka. Lékař Murray Smith přijel provést rutinní kontrolu zdravotního stavu zdejšího obyvatelstva, jež z 90 % tvořili farmáři černé pleti.

Z výsledků jejich krevních testů byl zhrozen: 4 z 10 mužů trpěli syfilidou. S tím si sám nevěděl rady, proto informaci poskytl výše.

Služba veřejného zdravotnictví na jejím základě určila, že městečko Tuskegee bylo ideálním místem pro provedení výzkumu důsledků neléčení nemoci.

Neřekneme jim, že jsou nemocní

Do jeho čela se postavil ambiciózní lékař Thomas Parran (1892–1968), který rozhodl, že z bezpečnostních důvodů bude lepší černošským mužům neprozradit, s jakou nemocí se potýkají. Plán zněl: šest až devět měsíců pozorování a až poté léčba.

Výdaje měla uhradit Rosenwaldova nadace z Chicaga. Nevzdělaní, chudí a tvrdě pracující Afroameričané snadno uvěřili chytrým bílým mužům v lékařských pláštích, když jim tvrdili, že mají špatnou krev, kterou jim tito budou léčit.

Lékaři pozorovali černochy se syfilidou.
Lékaři pozorovali černochy se syfilidou.

Cenu mají jen pacienti v posledním stadiu

Z 600 mužů trpělo syfilidou hned 399 z nich, ostatní posloužili jako kontrolní vzorek. Nemocní se nebránili odběrům a trpělivě čekali na své vyléčení. Marně. V důsledku Velké hospodářské krize se navíc výzkum dostal do finančních problémů.

Parran marně obcházel medicínské instituce a nabízel jim svůj „vzorek“. Když už, tak měli lékaři zájem jen o pacienty v posledním stadiu nemoci.  Parran se proto rozhodl nechat je pro ně „uzrát“.

Černí lékaři drží basu s bělochy

Když se ale černí pacienti v roce 1939 dozvěděli, že v jiných koutech Macon County probíhalo očkování těch, kteří měli stejné příznaky, požadovali jej i oni. Parrana stálo hodně úsilí je přesvědčit, že léčbu dostali.

Do experimentu vstoupili také černošští lékaři a pečovatelé, jež ovšem své druhy s klidným svědomím obětovali vlastnímu dobru. Parran se následně zapotil podruhé, když se jeho „svěřenci“ chtěli nechat odvést do armády a zapojit se do bojů 2. světové války. Nepřál si, aby u odvodu přišli na to, co jim je.

Experiment, který přinesl jen utrpení

Nakažení se tak řadu let potýkali se spoustou obtíží – nádory, paralýzami, slepotou i srdečními chorobami. Jejich řady navíc rozšířily i nakažené ženy a děti, ani pro ně léčba už existujícím penicilinem nebyla dostupná.

V 60. letech se na případ snažil upozornit chicagský lékař Irwin Schatz, ale marně. Až v roce 1972 vyšel o událostech v Tuskegee článek v New York Times, napsaný specialistou na pohlavní choroby Peterem Buxtunem (*1937).

Ten vzbudil vlnu nevole a vedl k ukončení 40 let trvajícího experimentu, jež nepřinesl lékařské vědě žádný nový poznatek, který by jí už předtím nebyl znám.

Sadistické pokusy na kůži amerických vězňů

Kdy: 1951–1974

Kde: Holmesburg, Filadelfie, USA

Albert Kligman (1916–2010) byl nadšený biolog, zabývající se houbami. Tím by se ovšem neuživil, a tak ve studiích pokračoval na medicíně, kde se opět zaměřil na nejrůznější plísně a vyrážky, které se napadaly lidskou pokožku.

Brzy se stal mistrem oboru, ovšem měl problém sehnat dobrovolníky pro své pokusy s preparáty na léčbu kožních chorob. Dostal však spásnou myšlenku: V USA musí jistě existovat zařízení, kde se s nemocemi kůže potýkají ve větším měřítku – věznice.

Kde sehnat dobrovolníky pro pokusy? Ve vězení!

Oslovil je, ale zpočátku nebyl příliš úspěšný.

Až když se v proslulém filadelfském kriminálu Holmesburg začal výrazně zvyšovat počet vězňů stižených plísňovými vřídky a mokvajícími ranami na nohou, rozhodlo se vedení věznice zareagovat na nabídku doktora Kligmana.

Do budovy věznice zavítal v lednu 1951. Měl však obavy, zařízení bylo proslulé zejména brutalitou vězňů, kteří si na svých spoluvězních vynucovali nejrůznější sexuální praktiky, laxností dozorců a otřesnou hygienou.

Pokusy se odehrály ve věznici.
Pokusy se odehrály ve věznici.

Fascinace vědou zastínila lidskost

Nakonec byl Kligman příjemně překvapen a s kožními problémy vězňů zatočil raz dva. Za to mu vedení věznice povolilo provést pár experimentů. Zpočátku vězni za účast na pokusech dostávali odměnu i lepší jídlo, proto se hlásili sami.

Když lékař v pokusech přitvrdil, už ho pohnutky „dobrovolníků“, často přinucených bachaři, nezajímaly. Kligman leptal vězňům kůži kyselinami, poléval ji nejrůznějším roztoky, vystavoval ji mikrovlnnému záření i popálení.

Židovský doktor Mengele

Zanedlouho mělo všech 1200 vězňů minimálně na jednom předloktí znetvořenou část kůže o velikosti 10 x 10 cm. Lékař však šel ještě dál, začal provádět experimenty, které si ničím nezadaly s tím, co prováděl proslulý doktor Mengele v koncentračních táborech.

Paradoxem je, že Kligman byl židovského původu. Přišíval černou kůži bělochům a čekal, zda změní barvu. Implantoval lidem zvířecí kůži. Zkoumal, za jak dlouho doroste svrchní vrstva pokožky, odstraněná hladkým řezem, a odstraňoval pacientům potní žlázy.

Ve službách armády i kosmetických firem

Postupně mu začaly docházet peníze, a tak se nechal „zaměstnat“ kosmetickými firmami i armádou. Na objednávku armády na vězních testoval žíravé sloučeniny, drogy i bojové látky.

Pro kosmetické giganty pak vlhčené ubrousky, ústní vody, náplasti, dezinfekci či šampony a další. Jeho působení ve věznici ukončila až roku 1974 změna jejího vedení. Kligman za své činy nikdy nebyl souzen, žaloba byla zamítnuta pro nedostatek důkazů.

Rovněž armáda neměla zájem na zveřejnění její spolupráce s brutálním doktorem. A tak Albert Kligman v klidu dožil v Pensylvánii a pobíral tučnou rentu za svůj přípravek Retin-A, jeden z nejznámějších léků na akné.

reklama
Související články
Historie velryb je jedním z největších záhad evoluce. Jak tito savci, kteří dýchají plícemi, přišli o nohy a vrátili se do moře? Na tuto otázku se pokusí odpovědět dokument Tajemné údolí velryb v Egyptě, který bude mít premiéru ve čtvrtek 29. února ve 20:00 na televizní stanici Viasat Nature. Všech 90 druhů dnes žijících velryb […]
Mnozí zmiňují divočáky, lišky, jeleny nebo dokonce medvědy. Stále častěji se s divokými zvířaty setkáváme přímo v ulicích měst. Proč se tak děje a zda je za to někdo zodpovědný, to jsou otázky, které necháme na jiných. My se raději podíváme do jiných zemí a prozkoumáme, jaká další zvířata po celém světě se přizpůsobila životu […]
Svět ukrývá mnoho pokladů a tajemství. I když objevitelů, historiků a cestovatelů je hodně, některá pozoruhodná místa jsou stále překvapením pro mnohé z nás. Neprobádané místa Ázerbájdžánu, rozmanitá historie Albánie či úchvatná atmosféra Kypru jsou jedny z míst, která nám mají co nabídnout a vyprávět. Uznávaná historička Bettany Hughes, se vydala prozkoumat pozoruhodné úkazy, o kterých jste možná doposud neslyšeli. Hora, […]
Velká jezera Severní Ameriky jsou zásobárnou pětiny světové sladké vody a páteří obrovského ekosystému, který ze všech úhlů ve třech dílech zkoumá nový kanadský dokument Nezkrocená Velká jezera. V premiéře jej uvidíte na Viasat Nature v pondělí 5. července. Hořejší jezero, Huronské jezero, Michiganské jezero, Erijské jezero, Ontarijské jezero a další menší jezera a řeky […]
reklama
reklama
Historie
Anglický misionář doplatil na zločin jiných
Kajuta se naklání ze strany na stranu. Skrz okno jsou vidět temné bouřkové mraky a blesky křižují oblohu…   Johnu Williamsovi (1796–1839) je necelých 20 let, když se roku 1816 vypraví pod záštitou Londýnské misionářské společnosti do Tichomoří. Celých 20 let se pak plaví mezi zdejšími ostrovy, kde mezi domorodci úspěšně šíří křesťanství. Kromě toho […]
Poražený král ve zbroji skočil do moře
Na konci 10. století je Norsko rozdělené jako nikdy předtím. Příčinou je náboženství. Dosud nejmocnější muž země Haakon Sigurdsson se ji pokouší sjednotit, ale nejde s dobou a drží se tradiční víry ve staré severské bohy.   Má však mocné odpůrce, kteří prosazují křesťanství. Patří k nim především Olaf Tryggvason (asi 960–1000). Dlouho žil v zahraničí, nejprve velel […]
Našli šokovaní Sověti v Osvětimi tuny vlasů?
V táboře zůstali převážně nemocní a na kost vyhublí vězni. Mnozí bloumají po lágru a hledají nějaké jídlo a vodu. „Kdo se nedokázal pohybovat, nebo k tomu neměl dost energie, ležel netečně na lůžku ztuhlý zimou, a když umřel, nikdo si toho nevšiml,“ přibližuje Ital Primo Levi dění v Osvětimi pár dní před příchodem Rudé […]
Mont-Saint-Michel: Hora, kolem níž utíká moře
Vysoko nad mořskou hladinou se tyčí skalní monument, kolem něhož voda za odlivu ubíhá rychlostí splašeného koně. Horu Mont-Saint-Michel mnozí považují za osmý div světa, který se může pochlubit přebohatou historií.   Pro staré Kelty je ostrov kilometr od pobřeží dnešní severozápadní Francie posvátný coby mořský hrob, kam odcházejí duše zemřelých. Úctu k ostrovu Mont Tombe, jak […]
Zajímavosti
Frank Capone: Brutálnější než bratr Al
Duben roku 1924. Volební místnosti na chicagském předměstí Cicero se otevírají. V té chvíli před nimi se skřípěním brzd zastavují auta plná mafiánů. Mají v rukou pistole, samopaly i baseballové pálky. Tyto volby rozhodně nebudou čisté.   Příjemný sluneční den na přelomu století zastiňuje už jenom bída newyorské chudinské čtvrti plné italských přistěhovalců. Tady víc než peníze […]
Fosa: Nepolapitelná královna Madagaskaru
Ve známém americkém filmu Madagaskar z roku 2005 se lemuří král Jelimán proslaví dvěma věcmi: strašně rád trsá a hrozně se bojí tajemného stvoření se záhadným jménem fosa. K tomu druhému má dobrý důvod nejen on, ale i skuteční madagaskarští lemuři. Fosa totiž není výplodem fantazie filmařů a na lemury má pořádně spadeno!   Je […]
Vlčí mák: Proč roste na hrobech padlých vojáků?
Pleskanec, kokýšek, makůvka, ohníček, červánčí nebo kohoutek. Tato a mnoho dalších nářečních pojmenování se pojí s jednou rostlinou, kterou známe hlavně pod názvem vlčí mák. Říká se jí také panenka, protože chudé děti si v minulosti hrály s vlčím mákem jako s panenkou.   Vlčí mák roste přirozeně v Evropě, Asii i severní Africe, ale […]
Vlasy v číslech: Naše kštice unese 2 slony!
Někdo si je pěstuje, někdo je stříhá, v každém případě ale pořád rostou! Kam až by dorostly? Kdo má nejdelší a kdo jich má nejvíce? A jakými zajímavými vlastnosti se naši vlasy chlubí?   75 mikrometrů Průměrná tloušťka vlasu závisí na tom, na které části hlavy roste. Nejsilnější jsou v týlu, tam mají průměr asi […]
Záhady a napětí
Záhadný klín z Aiudu: Pozůstatek dávné vyspělé civilizace nebo část mimozemské lodi?
Archeologové čas od času objeví v zemi něco, co je na první pohled překvapí. Nálezy, které by dokázaly přepsat učebnice dějepisu, ale nejsou příliš časté. Většinou se ukáže, že šlo o něco úplně jiného, než se zprvu zdálo. To se ale netýká objevu od rumunské řeky Mures, který dodnes mate vědce, protože se úplně vymyká našemu […]
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
Před zamyšlenou Pearl Curranovou leží právě dopsaný román Telka. Obsahově ani stylisticky není nijak zvlášť výjimečný. Pozornost si přesto zaslouží. Ačkoli ho Curranová napíše, ona sama tvrdí, že není jeho autorkou. Jak to? Slova jí měl nadiktovat duch. Komu měl patřit a jak s ním mladá Američanka navázala spojení?     Na stole leží deska, […]
Fascinující tajemství labyrintů: Co všechno ukrývají?
Někteří lingvisté spojují slovo labyrint s řeckým slovem „labrys“, což označuje dvojsečnou sekeru, která je v minojské kultuře symbolem moci. Na Krétě jsou nalezena četná vyobrazení této sekery. Jiná teorie spojuje slovo labyrint s řeckým slovem „lavra“, což znamená „úzká ulice“. V tomto případě zřejmě labyrint označuje spletitou síť chodeb a místností, ve kterých se […]
Pozor, Perun bije!
Jsou tací, kteří se bojí bouřky. A není se co divit. Bouře umí být ničivá a nezvladatelná. O to víc je možná na čase seznámit se s bohem, který má tyto nebeské události na svědomí, a zmírnit tak svůj strach. Perun je totiž také mocný ochránce. Tak, jako mají seveřané svého Thora, tak i Slované […]
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Generál Krejčí skončil v továrně na knoflíky
historyplus.cz
Generál Krejčí skončil v továrně na knoflíky
„Vždyť kvůli čemu jsme tu armádu tak těžce budovali?“ zlobí se vrchní velitel československého vojska Ludvík Krejčí. Jeho pocity jenom zrcadlí náladu ve společnosti. Po přijetí mnichovského diktátu proto začnou někteří politici a armádní velitelé uvažovat o vojenském puči. Jak se k němu postaví Krejčí?   Husita, Buldog, Krvavý pes. Takovými přezdívkami nacistický tisk častuje
NAĎA KONVALINKOVÁ V HOVORECH W
epochanacestach.cz
NAĎA KONVALINKOVÁ V HOVORECH W
Vinohradské Hovory W opět přivítají diváky v rozhlasové kavárně Radiocafé. S milou herečkou si budou povídat moderátoři Jiří Werich Petráše a Pavel Mészáros. Opět za podpory projektu Podzim s láskou a humorem.
Pomsta Benešové za nevěru?
nasehvezdy.cz
Pomsta Benešové za nevěru?
Už nějakou dobu se povídá, že láska Lucie Benešové (50), která nově naskakuje do seriálu ZOO Nové začátky, a jejího muže Tomáše Matonohy (53) je u konce. A stále častěji je ve spojitosti s blonďato
Plněné papriky s rajskou omáčkou
nejsemsama.cz
Plněné papriky s rajskou omáčkou
Klasické české jídlo, které potěší svou chutí i jednoduchostí. Ingredience: ● 500 g mletého masa ● 4 papriky ● 1 vejce ● 50 g rýže ● 400 g rajčatového pyré ● 1 cibule ● sůl ● pepř ● cukr Postup: Rýži uvařte do poloměkka a smíchejte s mletým masem, vejcem, solí a pepřem. Papriky naplňte směsí a vložte do hrnce. Přidejte rajčatové pyré, nakrájenou cibuli, trochu vody, sůl, pepř a cukr. Vařte pod pokličkou asi
Záhadné světelné jevy v močálech  a bažinách: Jak si je máme vysvětlit?
enigmaplus.cz
Záhadné světelné jevy v močálech a bažinách: Jak si je máme vysvětlit?
Prostředí bažin, močálů a mokřadů není zrovna oblíbeným piknikovým místem. Lidé se takovým lokalitám spíše vyhýbají. V některých místech světa jsou však i tyto oblasti trvale obydleny. Příkladem jsou
Duchovní villa se sex-appealem Marilyn Monroe
rezidenceonline.cz
Duchovní villa se sex-appealem Marilyn Monroe
Z plošiny na vrcholu soukromého útesu na ostrově Phuket, v místní nejbohatší milionářské čtvrti, shlíží z výšky 80 metrů na tyrkysové vody Andamanského moře luxusní Villa Yin. Sídlo zasazené do tropického deštného pralesa, nabízející 739 čtverečních metrů vnitřních a o padesát čtverečních metrů více venkovního prostoru, je ztělesněním dokonalé symbiózy starověkých principů taoismu s přírodním
Zaprodal se stavitel pražského kostela čertovi?
epochaplus.cz
Zaprodal se stavitel pražského kostela čertovi?
Bojíme se, když přijde čert, začíná nám být poněkud vlhko, jakmile se mluví o vodníkovi. Zároveň toužíme nalézt poklad přísně střežený na starém hradě. Staré pověstí nám učarovaly. Může na nich být něco pravdy, nebo jde jenom o smyšlenky? „Nevíme, zda se vše odehrálo tak, jak to popisuje Kosmas a jeho následovníci. Nesnažíme se odpovědět
Oteplování klimatu zesvětluje zbarvení zvířat
21stoleti.cz
Oteplování klimatu zesvětluje zbarvení zvířat
Vlastně je to pochopitelné: Tmavé barvy pohlcují příliš mnoho tepla ze slunečního záření, což v případě srsti nebo peří může rychle vést k přehřátí těla. Na změnu klimatu tak někteří živočichové reagu
Pečená jablka s ořechovou nádivkou
panidomu.cz
Pečená jablka s ořechovou nádivkou
Dostali jste chuť na nějakou jablíčkovou dobrotu? Není nic snazšího, než si jednu takovou připravit. Zkuste třeba tenhle pečený dezert. Připravte si: 8 středních jablek, nádivku z ½ hrnku müsli s ořechy, 2 lžic rozinek, 2 lžic hnědého cukru, 2 lžic másla a 2 lžic skořice, papír, pekáček, vykrajovač jádřinců a nůž 1) Z jablka
Smetanová houbová polévka
tisicereceptu.cz
Smetanová houbová polévka
Tahle polévka je skutečné pohlazení. Přijde vhod při každé příležitosti. Nebo i po flámu! Suroviny na 4 porce 500 g hub 0,2 l smetany 1 sklenka suchého bílého vína 1 velká cibule 2 stroužky
Předpověděla jsem nehodu své švagrové
skutecnepribehy.cz
Předpověděla jsem nehodu své švagrové
Mé schopnosti se spustily najednou a nečekaně. Až do té doby jsem netušila, že nějaké mám. Pod stromeček jsem dostala vykládací karty vlastně původně z legrace. Jako dítě jsem si ráda hrála se kartami. Měli jsme doma takové ty klasické žolíkové. Snažila jsem se je vykládat, věštit budoucnost, předpovídat různé události, lásku a hlavně, kdo bude zkoušený ve
Stylové glo Crimson Red přeje zamilovaným
iluxus.cz
Stylové glo Crimson Red přeje zamilovaným
Vášnivý polibek a vroucí obětí patří k Valentýnu stejně jako třeba růže nebo šampaňské. Co k romantickým chvilkám ve dvou nejen v tento den naopak neladí vůbec, je nepříjemný zápach cigaretového kouře
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz