Lidoopi jsou mezi všemi dnešními živočichy nejbližšími příbuznými člověka. Vzájemná příbuznost má kromě celé řady světlých, nebo alespoň velmi zajímavých stránek také své stránky odvrácené.

Jednou z nich je i to, že můžeme bez velkých problémů sdílet řadu patogenů, zodpovědných za široké spektrum nemocí. Jako dobré řešení se zdá být postupná vakcinace těch nejvzácnějších druhů.

Populace velkých primátů ve volné přírodě mají k prosperitě jistě na hony daleko. Jedinou záchranou jsou pro ně přírodní rezervace, případně zoologické zahrady či vědecké výzkumné ústavy.

Financování mnoha záchranných programů je však složité a ochranáři musejí často spoléhat na příjmy z „opičí turistiky“.

A zde se narážejí na problém: jak vědci a ochranáři, tak turisté, mohou na vzácné savce přenést řadu nepříjemných až smrtelných onemocnění. Nebezpečí, že snahy o záchranu zvířat mohou naopak vést k jejich likvidaci, se stále zvětšuje.

Někteří současní vědci proto již začali s projektem pravidelné imunizace prostřednictvím vakcín.

Viry decimují šimpanze i gorily

Problémy s přenosem infekčních nemocí z lidí na velké primáty se v posledních měsících ukázaly být mnohem větším problémem, než se myslelo.

Snad nejsilnější hlas má v komunitě odborníků dvojice vědců  Sadie J. Ryanová ze Sunny Collegy v Syracusách ve státě New York a Peter D. Walshe z  britské Cambridge.

Tito vědci zanalyzovali dostupná data o úmrtnosti šimpanzů a goril žijících ve volné přírodě a následně vytvořili matematický model budoucího vývoje stavu.

Došli k názoru, že virus horečky ebola a další viry způsobující onemocnění dýchacích cest mohou být v budoucnu zodpovědné za úplnou decimaci volně žijících populací afrických lidoopů.

Infekční onemocnění si však svou daň vybírají již nyní a jsou vedle pytláctví (pro „bushmeat“ čili maso divokých zvířat) a ztrátě přirozeného prostředí již na třetím místě v příčinách jejich početního úbytku.

Vakcína ve střelách i v potravě

Jak si se stále zvyšující přítomností lidských nemocí mezi africkými lidoopy poradit? Ryanová a Walsh navrhli řešení, které však není mezi primatology a ochránci přírody přijímáno bez krčení rameny či přinejmenším pozdviženého obočí.

Tímto řešením je vakcinace. Podle nich by se mělo úsilí nasměrovat nejprve vůči chorobám jako jsou spalničky, příušnice a zarděnky, další krok by mohl směřovat vůči chřipce.

„Lidské děti se již delší dobu imunizují koktejlem několika nemocí, proč by tomu nemohlo být i u lidoopů?“ ptá se Walsh, který je v současnosti také prezidentem organizace VaccinApe.

Ta má za sebou již pilotní projekt vakcinace proti spalničkám prostřednictvím hypotermických střel. Účinnější metodou imunizace by však bylo podání látek ústně, např. v ovoci.

Námitky se ozývají zatím spíše z odborných kruhů (např. obavy z toho, že slabá infekce po podání vakcíny by mohla být smrtelná). Vědci budou muset v budoucnu vyřešit podstatně větší problém: z jakých zdrojů projekt financovat? Tento problém však již do vědy nepatří.