„Rilský klášter vyhořel!“ Šokující zpráva se rychlostí blesku rozletí po celém Bulharsku. Lidé truchlí, ale současně chtějí k obnově národního symbolu pomoci – penězi i vlastníma rukama. Stejně jako Češi po požáru Národního divadla…
V pohoří Rila na jihozápadě Bulharska se v 10. století usazuje poustevník Ivan Rilský (876–946). Žije v opuštěné jeskyni v zalesněném údolí Rilské řeky a podle pověsti jeho žáci nedaleko vybudují klášter, který později smete lavina.
Současný Rilský monastýr (pravoslavný klášter) je založen v roce 1355 o pár kilometrů dál. Turci, kteří Bulharsko na přelomu 14. a 15. století ovládnou, ho opakovaně vydrancují, nicméně Bulhaři rozlehlý areál zaniknout nenechají.
Klášter má pro ně obrovskou cenu, protože „uchovával bulharskou kulturu, náboženství, písmo. Soustředili se tu vzdělanci, umělci. Pomohli zachovat to, co bylo pro Bulhary nejcennější“, jak vysvětluje kurátorka místního muzea Zhivka Mantarková.
S penězi není problém
Zdá se, že tentokrát už to má Rilský monastýr spočítané. V roce 1833 totiž do základů vyhoří, zkáze unikne jen 25 metrů vysoká Chreljova věž! Bulhaři mu však znovu přispěchají na pomoc.
Stůj co stůj chtějí symbol svého boje za nezávislost na Osmanské říši obnovit. „Z celého Bulharska začaly najednou přicházet finanční dary, peněžní sbírky od obyčejných lidí.
Sešlo se tolik peněz, že se během jednoho roku mohlo začít s rekonstrukcí,“ vypráví Mantarková.
Pomocnou ruku nabídne i jeden z nejslavnějších bulharských malířů Zacharij Zograf (1810–1853), který zdarma vyzdobí freskami zdejší kostel svaté Bohorodičky… Nový klášterní komplex, vystavěný v letech 1834–1862, zaujímá plochu téměř jednoho hektaru a v roce 1983 je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Stále v něm žijí mniši, nicméně v současnosti je vůbec největší pravoslavný klášter v Bulharsku hlavně turistickou atrakcí. Ročně ho navštíví desetitisíce lidí, kteří v něm mohou i přespat.
