Charles Bukowski: „Starý prasák“ si života užívá plnými doušky

Na kontě má několik tisíc básní, stovky povídek a šest románů. Jeho jméno je synonymem kontroverze, která je po celé generace spouštěčem vášnivých debat. Šokuje i pohoršuje a lidé ho odsuzují pro jeho vulgárnost…

Na svět přichází v německém Andernachu jako Heinrich Karl Bukowski (1920–1994). V osmi letech se s rodiči stěhuje do slunného Los Angeles v Kalifornii, kde si začne říkat Charles a stráví zde většinu života. V dětství to mezi svými vrstevníky nemá jednoduché – chlapci ho pro jeho německý původ šikanují a dívky jím kvůli špatné pleti opovrhují.

Z někdejšího tuláka se stane světově uznávaným spisovatelem.

Zlom ve 13 letech

Růžové to nemá ani doma, otec zastává tvrdou disciplínu a pro ránu nejde daleko. A matka nemá dost odvahy, aby se ho zastala. Zlomový životní okamžik ho čeká ve 13 letech. „Bylo to kouzelné. Proč mi o tom nikdo neřekl?“ popisuje později svou první zkušenost s alkoholem. Právě ten se totiž stane jeho múzou, poháněčem a věrným přítelem, který dokáže alespoň částečně utlumit denní zoufalství. A tak se Bukowski stává chronickým alkoholikem.

Jeden velký flám

Studium umění, literatury a žurnalistiky po dvou letech přeruší. V hlavě má sen stát se spisovatelem, ale kromě vydání pár povídek se mu nedaří. Odloží proto psací stroj a vydává se na dlouhou cestu za poznáním sebe sama. Ta je plná rvaček, toulání, nezřízeného pití, střídání žen a podřadných zaměstnání – sám Bukowski ji označí za „10letý flám“. Přesto je pro jeho literární tvorbu zcela zásadní. Stane se totiž základním kamenem jeho pozdějších částečně autobiografických děl, kterými si získá celý svět.

Sklenku nebo lahev alkoholu dá z ruky jen málokdy, nehledě na svou společnost.

Slavný starý prasák

Od života dostává Bukowski druhou šanci v roce 1955, kdy zvítězí ve smrtelném boji s prasklým žaludečním vředem. S nadměrným pitím ale i přes důrazná varování lékařů nepřestane. V Los Angeles bere opět do ruky tužku a na okraje novin začíná psát básně. Svou první sbírku poezie Květ, pěst a zvířecí nářek vydává roku 1960 a od té doby sype z rukávu další a další. Zároveň získává práci poštovního úředníka, u které vydrží skoro 10 let, než mu nakladatelství Black Sparrow Press nabídne pozici spisovatele na plný úvazek. To už dokončuje svůj první román Poštovní úřad (1971). Týden co týden Bukowski navíc píše pro undergroundové noviny Open City sloupek s názvem Zápisky starého prasáka, kterým si získá celé město a vydá ho i knižně (1969).

Tento zvyk od něj okouká i jeho alter ego Henry Chinaski, hlavní hrdina pěti románu.

Prohraný boj

Odjíždí do Evropy, kde je o poznání populárnější než v USA. Ve Francii se stane přes noc slavným poté, co svým oprsklým chováním urazí moderátora v přímém přenosu. Koncem 70. let už definitivně opouští svět chudých a užívá si světla reflektorů plnými doušky. V následující dekádě dokonce napíše scénář k filmu Štamgast (1987), ve kterém si střihne miniaturní roli. Na jaře roku 1993 Bukowski onemocní leukémií, která se mu v následujícím roce stane osudnou. Těsně před tím stihne napsat svůj poslední a kritiky nejvychvalovanější román Škvár (1994).