Uličkou pražského Starého Města si to jednoho letního dne roku 1916 rázuje listonoš v uniformě. Za oknem se pohne záclona. „Mami, pošta,“ vykřikne Marie. Za chvíli za ní klapnou dveře a vyběhne ven na ulici. „Nemáte něco pro mě?“ volá dychtivě. 

Je to už více než dva měsíce, co Marii naposledy přišel lístek od jejího snoubence Václava, který bojuje kdesi na italské frontě. Pošťák ji chvílí napíná a potom sáhne do brašny. Z jejích útrob vytáhne růžovou kartičku.

„Narůžovělými lístky zprostředkuje se styk vojínů s domovinou. Jsou to lístky polní pošty,“ vysvětluje filatelista Pavel Lukavský.

Zásadní je číslo

Vojenská polní pošta ve většině zemí vznikla již v 17. století, tedy ve stejné době jako moderní civilní doručovací služba. Vojáci ale teď, během světové války, fasují dopisnice polní pošty zdarma.

Kartičky jsou osvobozeny od poštovného, což platí také pro korespondenci ze zázemí, posílanou vojákům na frontu. Jde o malý ústupek, aby měli muži se svými rodinami alespoň nějaké spojení, a nemohli se proto bouřit.

Napsat na bojiště nebo z něj ale není tak jednoduché. Všechno se točí kolem přesného čísla polní pošty. V obrovském množství zásilek totiž není v lidských silách zaměstnanců pošty, aby tato čísla zjišťovali.

Chybí-li číslo, má to podle Lukavského „často za následek, že lístek polní pošty přijde zpět s poznámkou »nedoručeno neb neznám« a taková poznámka může znepokojit odesílatele na nejvyšší míru“.

Barva odlišuje

Marie se uklidní. Na lístku s černým kulatým razítkem s číslem polní pošty (rakousko-uherská jich má až 1200) Václav píše, že je v pořádku a všechny pozdravuje. Detaily o tom, kolik kamarádů už padlo, si nechává pro sebe, stejně nic prozradit nesmí.

Modré nebo červené řádkové razítko vojenského útvaru, u kterého slouží, a ještě do třetice razítko nebo poznámka cenzury svědčí o tom, že Marie zdaleka není jediným čtenářem lístku. Cenzorům neujde žádná zásilka, mířící z fronty do zázemí.

Ručí za to, že neunikne žádná informace, která by nepříteli pomohla k vítězství… Lístky od vojáků také nesmějí přijímat civilní pošty. I proto se odlišují růžovou barvou.

(Zdroj: HISTORY revue)