Zánět středního ucha neboli otitida je poměrně častou nemocí dětského věku. Proto má řada rodičů i lékařů tendenci jej podceňovat.

Podle poslední studie, provedené vědci z University of Florida, by ale měly být ušní infekce u dětí brány vážně, protože mohou zapříčinit problémy s vývojem řeči i sluchem ve vyšším věku.

Otitida se projevuje bolestí ucha, jednostrannou či oboustrannou, někdy doprovázenou i výtokem z ucha, a dále zvýšenou teplotou až horečkou. Často propuká v noci a vede k návštěvě pohotovosti.

Zánět středního ucha obvykle vzniká v souvislosti s infekcí horních cest dýchacích, kterou provází rýma.

U dětí je jeho výskyt častější než u dospělých, a to vlivem odlišné anatomie. Vnější ucho tvořené boltcem pokračuje zevním zvukovodem, který vede až k bubínku.

Za ním je umístěn systém malých kůstek, známých jako kladívko, kovadlinka a třmínek, které tvoří střední ucho. Třmínek pak naléhá na oválné okénko, součást vnitřního ucha, kde dochází k registraci zvuku nervovými buňkami a k převedení vzruchů do mozku.

S nosohltanem propojuje střední ucho Eustachova trubice, která slouží k vyrovnávání tlaků ve středouší a nosohltanu a k odvádění nežádoucí tekutiny ze středoušní dutiny.

U dětí je otitida běžnější z toho důvodu, že jejich Eustachova trubice je kratší, má větší průsvit a je méně sklopená směrem k nosohltanu.

Nepříjemný zánět středního ucha

Také může být zúžena, například vlivem zvětšené nosní mandle, což má za následek nedostatečnou ventilaci středního ucha, ve kterém tak vzniká podtlak a hromadí se v něm tekutiny, v nichž se lehce uchytí bakteriální infekce.

Zánět vede ke zvýšení tlaku ve středouší a k vyklenutí bubínku.

V počáteční fázi lze zánět tlumit analgetickými a protizánětlivými kapkami, v rozvinuté fázi se odstraňuje propíchnutím bubínku. Někdy dojde k jeho spontánnímu prasknutí s okamžitou úlevou od bolesti.

V případ, že je výtok ze středouší hnisavý, tedy způsobený bakteriemi, předepíše lékař antibiotika.

Jinak doporučí užívání analgetik a udržování čistého nosohltanu pomocí smrkání a kapek do nosu. Opakované záněty jsou velmi časté, neboť narušená sliznice středního ucha je náchylnější k dalšímu zánětu, který může mít těžší průběh s více komplikacemi.

Nový výzkum vědců z University of Florida odhalil, že chronické ušní infekce, u kterých dochází k dočasné ztrátě sluchu, mohou po čase vést k problémům s osvojením si jazyka a po letech způsobit deficity ve zpracování sluchových vjemů.

„Otitidy jsou tak časté, že máme tendenci si myslet, že nemají žádné negativní dlouhodobé dopady. Měli bychom je ale brát vážně,“ říká Susan Nittrouerová, vedoucí výzkumnice a profesorka řeči, jazyka a sluchu na University of Florida.

Otitida a řečové problémy

Spolu s kolegyní Joannou Lowensteinovou podrobily zkoumání sluchové zpracování informací a vývoj řeči u 117 dětí ve věku od 5 do 10 let, z nichž některé v raném dětství trpěly častou otitidou, zatímco jiné ne.

Zjistily, že děti, které prodělaly hned několik ušních infekcí do tří let věku, měly menší slovní zásobu a obtížněji odlišovaly podobně znějící slova než děti, které otitidu neprodělaly.

Měly rovněž problémy s odhalením změn ve zvucích, což je známkou problémů v centrech pro zpracování sluchu v jejich mozku.

Některé řečové či sluchové problémy přitom mohou být odhaleny až později. Podle Nittrouerové je včasná léčba otitid klíčová, neboť může zabránit nahromadění tekutiny ve středouší. Díky tomu se nenaruší vývoj řeči.

U dětí, které jsou náchylně k chronické otitidě, by mohly být řešením ventilační trubičky dočasně zavedené do ušního bubínku. Ty pomáhají odvést tekutinu ze středouší, která může být příčinou dočasné nedoslýchavosti a problémů s osvojováním řeči.